28. ledna 2017 zemřel ve věku 94 let literární teoretik Lubomír Doležel. Zemřel v italské Veroně, protože zimy neměl rád ani zde, ani v Kanadě, kde prožil téměř třicet let, a důchodový věk mu umožňoval trávit je v jižních krajích. Jak hezky napsal Tomáš Kubíček v e-mailové zprávě o jeho úmrtí – „poblíž stáli Dante i Romeo a Julie…“.
Lubomír Doležel se dožil požehnaného věku. Přesto smutek z jeho odchodu umocňuje vnějškový fakt, že zpráva o jeho úmrtí se objevila pouze na webech Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Univerzity Palackého a Masarykovy univerzity. Vypovídá to o mainstreamovém nastavení hodnot v naší společnosti: Masová média, informující o úmrtí každé hvězdičky, jež se vyskytla ve dvou televizních seriálech, neuznala za vhodné zaznamenat, že v Lubomíru Doleželovi odešel člověk, který byl z hlediska soudobých kritérií výkonu nejvlivnějším českým literárním vědcem 20. století. Jeho knihy Narativní způsoby v české literatuře (anglicky 1973, česky 1993 a 2014), Kapitoly z dějin strukturální poetiky (anglicky 1990, česky 2000), Heterocosmica: Fikce a možné světy (anglicky 1998, česky 2003) či Fikce a historie v období postmoderny (česky 2008, anglicky 2010), stejně jako časopisecké studie, které od počátku 70. let publikoval v nejrenomovanějších světových literárněvědných časopisech, se výrazně podílely na intenzivním rozvíjení naratologie, teorie fikce a fikčních či možných světů, což byly vesměs stěžejní linie literární vědy posledních desetiletí. S jeho ideami vedly dialog klíčové osobnosti literární vědy – Umberto Eco, Marie-Laure Ryanová, Thomas Pavel, David Herman, Ruth Ronenová, Gerald Prince, Uri Margolin. Doleželův citační index obnáší tisíce položek, jež geometrickou řadou ještě narostou, pokud vezmete v potaz i práce disertační a diplomové – měl dar své myšlení vyjadřovat srozumitelně, a proto jeho dílo patří k tomu, co i studenti čtou s chutí a zaujetím. Jistě, částečně je Doleželův celosvětový vliv daný i „výhodou“, že jádro svého díla napsal a vydal anglicky, čímž své pojetí učinil přístupnějším celosvětové komunitě badatelů. Především jeho ucelené pojetí teorie fikčních světů, jež nabídl v knize Heterocosmica, je a ještě dlouho bude jedním z nejproduktivnějších konceptů, s nimiž literární věda pracuje; byť třeba inspiruje i k hledání jiných, polemicky koncipovaných přístupů. Mezinárodní společnost pro studium narativu Doleželovi ostatně udělila v roce 2016 cenu The Wayne C. Booth Lifetime Achievement Award, tedy nejprestižnější ocenění v oboru, jež před ním získali např. Gérard Genette, Seymour Chatman, Hayden White či Tzvetan Todorov.
Když se Lubomír Doležel na přelomu milénia definitivně usadil zpátky v Česku, našel čas a chuť učit i na našem ústavu. Bylo příznačné, že nechtěl přednášet, ale chtěl učit semináře, aby mohl diskutovat a vnímat i názory jiných. Dialogická komunikační situace byla ostatně rámcem, kde se cítil ve svém živlu i v hovorech privátních. Pro naši generaci byl tím, kdo „dobyl svět“; on ale u vína či piva raději naslouchal a stručně komentoval, než aby si uzurpoval centrální pozici, kterou mu garantoval už jeho kmetský věk. Na půdě konferenční svá pojetí náruživě vykládal a vehementně hájil jako středověký rytíř, na půdě soukromé byl rád jen jednou z plejády postav. Ta směsice starosvětské noblesy a pokory před životem, který nás zaskočí, byť máme připravenu sebelepší teorii, byla rysem, který utkvěl asi všem, kdo měli možnost jej poznat blíže.
Petr A. Bílek
Protože věříme, že inspirativní badatele si je nejlepší připomínat čtením jejich textů, zveřejňujeme (se svolením nakladatele) Doleželovy Narativní způsoby v české literatuře, a to v různých formátech: mobi+epub, pdf.
