27. česko-polská meziuniverzitní konference 2022

Univerzita Karlova – Uniwersytet Warszawski Warszawa
27. česko-polská meziuniverzitní konference 2022

Pořádající pracoviště: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (Ústav české literatury a komparatistiky, Ústav jazyků a komunikace neslyšících, Ústav českého jazyka a teorie komunikace)

 Já – ty, my – oni.

Člověk jako bytost společenská. Ja – ty, my – oni.
Człowiek jako istota społeczna

6. a 7. října 2022, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

 

Literárněvědná sekce

(Šporkův palác, Hybernská 3, Praha 1, místnost č. 18, přízemí)

 

STŘEDA 5. 10.

17:00 Setkání s ředitelkou Ústavu české literatury a komparatistiky doc. Libuší Heczkovou nad sklenkou vína (hlavní budova FF UK, nám. Jana Palacha 2, 4. patro, pracovna č. 415)

ČTVRTEK 6. 10.

9:00  Zahájení (Libuše Heczková) 

9:10–9:40

Danuta Sosnowska

MIĘDZY KOMUNIZMEM, EROTYKĄ I TRANSCENDENCJĄ – METAFORA KRUCJATY DZIECIĘCEJ W POWIEŚCIACH: BRAMY RAJU JERZEGO ANDRZEJEWSKIEGO I JIŘIEGO ŠOTOLI OSMNÁCT JERUZALÉMŮ

Krucjata dziecięca z 1212 roku należy do najbardziej tajemniczych wydarzeń średniowiecznej historii i jako mit historyczny wywarła ogromny wpływ na europejską, a później także amerykańską kulturę. Każda epoka tworzyła własne reprezentacje peregrinatio pueri, które od początku cechowała ambiwalencja: wydarzenie przedstawiano jako „festyn głupców”,  albo jako dowód  czystej i pokornej wiary. Z czasem mit historyczny zmienił się w uniwersalną  metaforę: odnoszono ją do okrucieństwa wojny, a w latach 60.XX wieku do młodzieżowej rewolty. Celem prezentacji jest ukazanie jak metaforę krucjaty dziecięcej wykorzystują dwaj pisarze – Jerzy Andrzejewski w powieści Bramy raju  polski  oraz Jiří Šotola w powieści Osmnáct Jeruzalémů

9:40–10:10

Jiří Holý

ORTODOXNÍ ŽIDOVSKÝ SVĚT OČIMA DÍTĚTE

Příspěvek se zaměří na několik prozaických děl v jidiš, polštině a češtině, v nichž je svět východního židovství vnímán očima naivního chlapce. Jde (v chronologickém pořadí podle data vzniku) o povídky Šolema Alejchema Můj učitel Bojáz a Prorok Eliáš , povídky Bruna Schulze v souboru Sanatorium pod klepsydrą (Sanatorium na věčnosti) a román Ladislava Grosmana Z pekla štěstí. Všude je využita, řečeno pojmy Franze Stanzela, vyprávěcí situace 1. osoby, vzniká distance mezi omezenou perspektivou narátora a představenými událostmi, objevují se prvky grotesknosti a infantilní imaginace.

10:10–10:40 diskuse

10:40–11:00 přestávka

11:00–11:20

Václav Vaněk

VZNIK ČESKÉ NÁRODNÍ SPOLEČNOSTI (V LITERATUŘE)

Autority z oblasti historie i literární historie (Hroch, Macura, Štaif aj.) se shodují, že před rokem 1848 lze v Čechách sotva mluvit o národní společnosti. Tehdejší křehké společenství vlastenců bylo organizováno pouze na bázi kulturní komunikace a ideově se neprofilovalo. Náš stručný příspěvek se pokusí nastínit odpověď na otázku, kdy v Čechách vzniká skutečná národní společnost, stratifikovaná podle zájmů, cílů a rolí svých účastníků a hierarchizovaná na bázi kulturního, společenského a ekonomického kapitálu. Především se ale pokusí na příkladech ukázat, jak do tohoto procesu vstupovaly literární osobnosti, jakými způsoby se na něm podílely – a jak jím bylo na druhé straně utvářeno jejich postavení a podoba jejich děl.

11:20–11:40

Grzegorz P. Bąbiak

MY I ONI, CZYLI CZYM ŻYLI LUDZIE PRZED STU LATY

Autor zamiast opozycji postaw czy idei artystycznych i literackich, które pojawiały się z reguły między współczesnymi, podjął próbę zestawienia opartego na dystansie czasowym. Jako materiał badawczy wybrał najważniejsze polskie tygodniki społeczno-literackie, jakie ukazały się w październiku 1922 r. Na podstawie zamieszczonych w nich artykułów i esejów starał się wykazać czy przedział wieku i doświadczenia krwawego XX stulecia, stawiają obecne pokolenia w pozycji uprzywilejowanej wobec ich poprzedników. Czy wiedza i doświadczenie uprawniają do protekcjonalnego spoglądania na minione czasy z pozycji: my: lepsi, nowocześni, cywilizowani – oni: gorsi, zacofani, prowincjonalni. Przegląd kilkudziesięciu z tekstów, z których do analizy wybrano kilka skłania do zweryfikowania tej postawy. Postęp i jego wpływ na człowieka, nacjonalizm, szowinizm i fanatyzm, które dostrzegali „oni” – pozostają nadal, mimo tragicznych doświadczeń, problemami, z którymi zmagamy się „my”. A wspólnym mianownikiem tamtych i obecnych czasów może być choćby świadomość zachodzących zmian kulturowych i społecznych, kryzys ekonomiczny i zagrożenie konfliktem wobec wzrastającego populizmu i autorytaryzmu w niektórych państwach.

11:40–12:00 – diskuse

Oběd a volný program

 

PÁTEK 7. 10.

9:00 – společné setkání členů jazykovědné a literárněvědné sekce s vedením FF UK (423)

10:00 – jednání v sekci, Šporkův palác, Hybernská ul. 3, Praha 1

10:00–10:20

Dariusz Dziurzyński

CHORZY CZY WYJĄTKOWI? O LITERACKIM WYTWARZANIU SZALEŃSTWA W FANTASTYCE PSYCHOLOGICZNEJ MODERNIZMU (G. DE MAUPASSANT, S. PRZYBYSZEWSKI, L. BELMONT). W STRONĘ WSPÓLNOTY SENSU

Przedmiotem referatu jest omówienie sposobu wykorzystywania motywu i tematu choroby psychicznej w fikcji literackiej spod znaku fantastyki wewnętrznej w okresie wczesnego modernizmu. Na przykładzie Horli Guy de Maupassanta, Requiem aeternam Stanisława Przybyszewskiego i Tamtego człowieka Leo Belmonta zostanie pokazane, w jaki sposób pisarze końca XIX w. usiłowali dzięki inspiracjom zaburzeniami psychicznymi odnowić wyobraźnię fantastyczną oraz ustanowić wspólnotę sensu między chorymi a reprezentantami normy psychicznej.

10:20–10:40

Petra Hesová

1856: VON DAMENFREUNDSCHAFT REDIGIERT…

Dílčí neúspěchy beletristických a žurnalistických projektů českých spisovatelů v období bachovského absolutismu byly kompenzovány nejrůznějšími způsoby. Ojedinělou odpovědí na nerealizované pokračování Fričova almanachu Lada Niola byl útěšný dárek jeho přítelkyň a příznivkyň, unikátní rukopisný památník, do nějž zařadily nejen básně, prózy a úryvky z dramat preferovaných evropských autorů, ale i původní, vlastní tvorbu. Jelikož obsah tohoto pětijazyčného „almanachu dam“ nebyl doposud literární vědou reflektován, pokusíme se o jeho atribuci a textovou analýzu v souvislosti s formováním programu tehdejších uměleckých družin a generací.

10:40–11:00 diskuse

11:00–11:20 přestávka

11:20–11:40

Hana Nichtburgerová

RICHARD GLAZAR: TREBLINKA, SLOVO JAK Z DĚTSKÉ ŘÍKANKY A SETKÁNÍ S VÝCHODNÍM ŽIDOVSTVÍM

Richard Glazar (1920-1997) se po svém příjezdu do Treblinky v roce 1942 poprvé setkal s východní židovskou spiritualitou a také s jazykem jidiš. Východní židovství mu bylo cizí a nejdříve zaujal negativní postoj, postupně ale slova z jidiš včetně polských (ukrajinských, německých …) slov integroval a vznikl tak táborový jazyk, směsice všech jazyků, kterými se v Treblince mluvilo. Táborový jazyk umožnil vězňům různých národností mezi sebou komunikovat v kontextu vyhlazovacího tábora a postupně připravit vzpouru. Příspěvek představí, jak tento náraz mezi západním a východním židovstvím Glazar popsal ve své knize Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (1994) a nakolik se tyto pasáže liší od vydání německého Die Falle mit dem grünen Zaun (1992).

11:40–12:00

Klára Krásenská

K POEZII KARLA ŠIKTANCE: MOŽNOSTI PARADOXNÍHO DIALOGU

Komunikační osa já – ty se v poezii Karla Šiktance realizuje nejen skrze jednosměrné oslovení (či sebeoslovení), ale je dramatizována také skrze dialog. Jeho účastníky jsou zpravidla muž a žena, promlouvající sice k sobě navzájem, ale je to právě ona vzájemnost či sdílenost, základní schopnost se dorozumět, která neustále selhává – a zároveň se coby motiv neustále navrací. Jmenujme například sbírky jako Sakramenty, Český orloj, nebo Adam a Eva, kde dialog kolísá na hraně dvojího monologu, nebo se stává vysloveně paradoxním. Právě povahou a úlohou paradoxu či oxymóra v dialogické poezii se ve svých esejích zabývá Sylvie Richterová a předkládá možnost číst jej nikoli jako slepou uličku, ale jako produktivní kontinuitu, která umožňuje vytrvalé kladení otázek a nevyčerpatelnost odpovědí. Podobným směrem uvažuje také Daniela Hodrová a její úvahy o oxymóru budou cenným myšlenkovým podložím pro náš příspěvek a jeho otázky. Jakým způsobem se realizuje paradox v komunikačních situacích Šiktancova díla? Jsou jeho východiska vždy beznadějná? Jaké nové možnosti čtení i setkávání nám nabízí poznatky Richterové a Hodrové?

 

12:00–12:20

Tereza Knotová

PROSTOROVOST JAKO ZPŮSOB UTVÁŘENÍ SPOLEČENSTVÍ

V Bondyho prozaických textech 70. let (Sklepní práce, Invalidní sourozenci, Šaman, Dvě novely,…) můžeme vidět, že existenciální společenství (undergroundu) utváří Bondy mimo jiné poměrně výrazným prostorovým vydělením, pracuje v různých variantách s takovými dvojicemi jako centrum – periferie, nahoře – dole, venku – uvnitř. Podobnou poetiku jako u Bondyho lze najít i u Hrabala, zejména v trilogii Svatby v domě – Vita nuova – Proluky a v novele Něžný barbar. Hrabal sice pracuje s podobným prostorovým oddělením jako Bondy, přesto ale nedochází k utvoření stejného společenství a Hrabalově prostorovosti (jako způsob vyjádření prostoru) něco chybí. Naopak Jirous ve svých „zprávách“ (především ve Třetí zprávě o českém hudebním obrození), rozkládá dichotomický prostor jinak než první dva. Na rozdíl od Bondyho (podle M. Machovce) svoje texty směřuje mimo společenství undergroundu, a možná v důsledku toho dochází k posunu prostorových dvojic, a zároveň k přesunu jádra, smyslu. Je možné analýzou prostorovosti najít jádro undergroundového společenství? Může být proměna prostorovosti, kterou vidíme mezi Bondym a Jirousem, způsobena zamýšleným směřováním textu? Jakou roli hraje prostorovost v textech těchto tří autorů?

12:20–12:40 diskuse

12:40–14:00 oběd

14:00–14:20

Joanna Królak

„MY – SŁOWIANIE” – POWOJENNE SŁOWIANOFILSTWO NA ŁAMACH RUDEGO PRAVA

Artykuł będzie  dotyczył idei słowiańskiej  w okresie powojennym (lata 1945-1948) w perspektywie czechosłowackiej. Celem jest prześledzenie jej ewolucji w tym okresie w stosunku do wcześniejszych etapów jej rozwoju. My i Oni w tym wypadku dotyczyć będzie na nowo kreowanej wspólnoty słowiańskich państw socjalistycznych w opozycji do nie-Słowian, przedstawicieli państw zachodnich. Materiałem poddanym ekscerpcji będzie Rude prawo, czołowy organ KPCz.

14:20–14:40

Kateřina Zajíčková

SPOLEČENSKÉ PODHOUBÍ FANFIKČNÍ KULTURY: FANFIKCE JAKO REZULTÁT KOLEKTIVNÍHO ÚSILÍ

Literární tvorba i její recepce bývá vnímána jako samotářská činnost. Ten, kdo čte knihu, jako by byl v tu chvíli uzavřen ve svém vlastním světě, kde si nepřeje být rušen. A přestože se na vzniku knihy podílí zpravidla větší množství osob, jako by často stály stranou, rozptýleny v jejím – pro čtenáře obtížně dosažitelném – „zákulisí“. Z tohoto stereotypu se však výrazně vyděluje oblast fanfikční tvorby, pro jejíž existenci je „komunitnost“ nejen příznačným (a přiznávaným) rysem, nýbrž dokonce elementárním předpokladem. Autoři a čtenáři jsou v úzkém kontaktu; témata vznikajících děl často vyvstávají z aktuálních požadavků čtenářské komunity, zatímco míru produkce příznivě ovlivňují periodické či příležitostné autorské „výzvy“ pořádané jednotlivci i velkými fanfikčními weby. Čtenáři jsou naopak ve velké míře odpovědní nejen za poskytování zpětné vazby, která je pro fanfikční autory mnohdy jedinou dostupnou formou ocenění, ale též za šíření vzniknuvších děl, neboť se sami zhusta angažují v překladové tvorbě, recenzování či archivaci starších děl, jejichž existence je ohrožena proměnlivostí a „dočasností“ internetového prostředí, na němž se fanfikční tvorba nejčastěji šíří. Konferenční příspěvek se tedy bude zabývat jak těmito momenty, kde se potřeba sdružování a sdílení promítá do povahy vznikajících děl, tak také vybranými textologickými problémy, které s sebou tento specifický fenomén nutně přináší – především však představí tvůrce i čtenáře fanfikční literatury jako bytosti veskrze společenské.

14:40–15:00

Piotr Ślusarczyk

TURYSTYKA I PROPAGANDA – PODRÓŻE PO NIEISTNIEJĄCYCH PAŃSTWA. OBRAZ CZECHOSŁOWACJI I NRD W BEDEKERACH WYDANYCH W OKRESIE PRL

Studia nad pograniczami literaturoznawstwa przeżywają w ostatnim czasie rozkwit. Na fali zainteresowań m.in. antropologią literacką rozwijają się badania osadzone w nurcie Nowego Regionalizmu, integrującego różne dziedziny humanistyki, w tym filozofię, historię czy poetykę. Referat, czerpiąc inspirację z narzędzi oferowanych przez młodą subdyscyplinę, jaką jest geoliteratura, koncentruje się na przenikaniu się treści propagandowych i ideologicznych z informacją czy opisem turystycznym, które mają składać się na pożądany, czyli zgodny z zaprogramowanym „instruktażem przeżywania” obraz Czechosłowackiej Republiki Socjalistycznej oraz Niemieckiej Republiki Demokratycznej. Przedmiotem analizy są przewodniki turystyczne wydane przez autorów polskich (np. Stefan Sosnowski, Alfred Górny), czeskich (Ctibor Rybár, Otakar Nový, Vladimír Adamiec) oraz niemieckich (m.in. Arno Gattermann), których teksty zostały przetłumaczone na język polski i wprowadzone instytucjonalnie od obiegu czytelniczego w okresie Polski Rzeczpospolitej Ludowej.

15:00–15:30 závěrečná diskuse a ukončení konference