Růžena Jesenská (1863 Praha-Smíchov – 1940 Praha)

Básnířka, prozaička a dramatička, představitelka novoromantismu v české literatuře.

Pocházela z obchodnické rodiny.  R. 1882 absolvovala v Praze učitelský ústav a až do r. 1907 učila na školách různého typu, nejprve krátce v Mladé Boleslavi, poté v Praze. Jako učitelka zůstala celý život svobodná, hodně cestovala (pobaltské země, Francie, Itálie, Rusko). – Publikovala od poloviny osmdesátých let, zpočátku často pod pseudonymy. Její první básnické sbírky vyšly v Nerudových Poetických besedách. Kromě básnických knih pro děti i pro dospělé (např. Úsměvy, 1889, Okamžiky, 1891, Rudé západy, 1904), vydala několik románů (např. Legenda ze smutné země, 1907) a řadu povídkových souborů povídkových (např. Nina a jiná próza, 1902, Z kouzla světelných nocí, 1919). Pokusy o historická dramata, překlady a kniha vzpomínek (Dětství, 1929) obraz její tvorby už spíše doplňují. Působila i jako redaktorka dětských a ženských časopisů a kalendářů, krátce psala divadelní kritiky do Ženského světa. V tematicky i žánrově různorodé tvorbě Jesenské představují povídky souboru Mimo svět (1909), z něhož vybíráme, největší přiblížení spisovatelky dobové dekadentně symbolistní literatuře. Setkáváme se v nich s tematizací společensky tabuizovaných jevů (incestní vztah, lesbická láska), s hraničními duševními stavy (šílenství, přeludy), s exaltovanými náboženskými city i s exotikou Orientu. Ústředními postavami jsou ve většině povídek ženy, mezilidské, především milostné vztahy jsou tu různým způsobem pokřivené, narušované pocity viny, skrývaným tajemstvím, smrtí i osaměním. Exotický pól autorčiny tvorby reprezentují v našem výběru povídky O krásné Siranuš a O mnichu Synesiovi, dušezpytnou polohu povídka Mimo svět. V recenzích sbírky byla zdůrazňována především vystupňovaná erotičnost (např. M. Marten, Moderní revue 1908/1909, č. 21, s. 252, B. Benešová, Novina 2, 1908/1909, s. 252), A. Novák (Z nové české prózy, Přehled 7, 1908/1909, s. 625–627) připomenul i paralely s novoromantickou tvorbou J. Zeyera (u obou podle něj dominují „romantismus bez masa a bez krve, toužebná snivost, oživená zástupem stínů, věčná nostalgie, která vystupovala v dekoraci různých století, různých zeměpásů, různých kultur.“ Obdobný charakter si zachovává ještě následující soubor povídek R. Jesenské Z nepřístupných zahrad (1912) s vystupňovanými motivy prokletí a náboženské mystiky. Pozdější autorčina tvorba má opět konvenčnější ráz.

Tereza Nejtková