EGON HOSTOVSKÝ
Literární dobrodružství českého židovského spisovatele ve 20. století

pátek 20. 4. 2018
(místnost č. 104, náměstí Jana Palacha 2, Praha 1)

 

 9:45 Zahájení konference

 

Promluví proděkanka pro vědu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D., ředitel Ústavu české literatury a komparatistiky doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. a prof. PhDr. Jiří Holý, DrSc. za Centrum židovských studií FF UK.

10:00–11:30 Dopolední blok

 

Mgr. Martin Pokorný, PhDr. (Univerzita Karlova Praha, Filozofický ústav AV ČR)
Poetika Egona Hostovského a dimenze subjektivity

Příspěvek se zaměří na formy sebepoznání a poznání druhého a jejich význam pro poetiku románů Egona Hostovského.

prof. PhDr. Jiří Holý, DrSc. (Filozofická fakulta UK)
Židovství a Dům bez pána

V románu Dům bez pána autor patrně nejvýrazněji ve svém díle prezentoval židovství, jímž se zabýval i ve své publicistice. Jednotliví členové rodiny Adlerovy zde představují různé modifikace asimilovaného českého židovství, od laskavé ortodoxie tety Bedřišky a učené humánnosti zemřelého otce, v domě stále jakoby přítomného, k pragmatismu i vnitřní nezakotvenosti mladší generace. V románu se také objevuje antisemitismus v několika podobách (zmínky o pronásledování Židů na konci první světové války, perzekuce v nacistickém Německu, postava starkovského stavitele Tomka sdílejícího tradiční antisemitské stereotypy a protižidovských postojů občanů v Radechově bojkotujících lékaře Jindřicha Adlera). Pozoruhodná a víceznačná je postava Jakuba Wolfa, který je zároveň hluboce věřící chasid i šarlatán. Jejím prostřednictvím dochází ke konfrontaci východního židovství se západním racionálním světem. Román lze tak zařadit ke dvěma jedinečným prózám s týmž tématem, které shodou okolností vycházejí v témže roce 1937 jako Dům bez pána, k Olbrachtově Goletu v údolí a k Langerově Devíti branám. Postavu otce, který je už několik let mrtvý, ale přesto je v domě skrytě přítomen, by bylo možné číst v souvislosti s psychoanalytickým výkladem starozákonních textů (Erich Fromm) jako autoritativního Otce – Hospodina. Jiný možný výklad románu je možný prostřednictvím textů českožidovského myslitele Jindřicha Kohna (1874-1935), jehož Hostovský považoval za svého učitele. Inspirativní zde například může být Kohnův koncept „antisemitismu druhého břehu“ (tedy protižidovské postoje Židů setkávajících se s Židy jiné tradice a kultury) a také pojetí židovské komunity jako miniatury budoucí Panevropy.

PhDr. Václav Vaněk, CSc. (Filozofická fakulta UK)
Ironie a humor v prózách Egona Hostovského

Humor a ironie v Hostovského románech i povídkách nejsou četné, pokud se ale objevují, pravidelně přesahují své primární určení. Humor tu např. nebývá prostředkem odlehčení vyhrocené situace, ale v podobě „krutého žertu“ naopak fatálně vyhrocuje a proměňuje osudy protagonistů. Také ironie obvykle není jen nástrojem přesnější charakteristiky postav nebo analýzy situace, ale jako „osudová ironie“ definuje rámec lidských životů. Především však je (spolu např. s motivy hry, snu nebo závrati) jedním ze způsobů artikulace duální povahy lidské existence a nakonec i odkazem ke skutečnosti, která se lidské zkušenosti vymyká. Tyto atributy a charakteristiky Hostovského humoru se pokusíme postihnout v rozsahu celého spisovatelova díla.

Mgr. Štěpánka Pašková (Filozofická fakulta UK)
Jak vydat román Půlnoční pacient?

Román Půlnoční pacient byl v cizině jedním z nejúspěšnějších Hostovského románů. Nabízí se ale otázka, zda jím může být také v češtině. Po porovnání a zhodnocení prvního vydání (česky roku 1959 v New Yorku), vytištěného, ale zabaveného druhého vydání (Praha, Mladá fronta 1969) a vydání ve Spisech E. Hostovského (Praha, Akropolis 1997, ed. O. Hostovská) se otevírají některé textologické otázky. Můžeme vydat román ze čtenářského pohledu bezvadný? Příspěvek vychází z ediční praxe při přípravě vydání románů Dům bez pána a Půlnoční pacient v edici Česká knižnice (Brno, Host 2018).

11:30–12:00 Diskuze

12:00–13:00 Pauza na oběd

 

13:00–14:00 Odpolední blok I

 

Doc. PhDr. Erik Gilk, Ph.D. (Univerzita Palackého Olomouc)
Hostovského raná povídková tvorba

V našem příspěvku se zaměříme na poměrně početnou povídkovou tvorbu (cirka dvě desítky textů) vydávanou většinou výhradně časopisecky v letech 1924–1938. Hodláme se zabývat obecně jejich sémantickou výstavbou (se zaměřením na postavy, způsoby vyprávění, motivickou výstavbu a kompozici), abychom co nejpřiléhavěji charakterizovali Hostovského autorskou poetiku v zárodečné podobě. Zároveň bychom chtěli postihnout společné a odlišné rysy této povídkové tvorby s jeho pozdějšími romány, především z hlediska uměleckého zobrazení dominantních témat jeho próz.

PhDr. Václav Sádlo
Regionální prvky v díle Egona Hostovského

Podle posledních poznatků žil Egon Hostovský ve svém rodišti pouze do maturity. Rodiče i sestry dokonce opustili Hronov ještě před ním, takže se sem poté vracel již jen ojediněle. Proto také až na první dvě knihy tvořil svá další díla mimo rodný kraj a posléze i ve vzdálené cizině, kde prožil větší část života ve dvojí emigraci. Přesto se krajina jeho dětství a mládí i události, které se zde staly, či postavy, jež zde poznal, objevují ve většině jeho děl, dokonce i v těch, jejichž hlavní děj se odehrává daleko za mořem. Toto autorovo úzké sepětí s rodným krajem je hlavní náplní této přednášky.

Bc. Marie Zetová (Fakulta humanitních studií UK)
Psychoanalýza a nostalgie v díle Egona Hostovského

Egon Hostovský je spisovatelem, v jehož tvorbě se hojně objevují emocionálně silné motivy dětství, mládí, domova a stesku po něm. V kontextu díla autora, jenž strávil většinu svého tvůrčího života v emigraci, se tyto prvky, které by bylo možné souhrnně označit jako motivy „nostalgické“, stávají předmětem obzvláštní čtenářské i kritické pozornosti. Pochopitelně je nelze číst jen jako naivní průmět zakoušení autora do literárně konstruovaných prožitků postavy, ale zároveň je problematické na možnost kauzálního spojení autorovy žité zkušenosti s emocionálním nábojem jeho díla zcela rezignovat. Co však můžeme o těchto motivech říci mimo to? Předkládaný příspěvek si klade za cíl nastínit sémiotickou analýzu vybraných Hostovského textů, která poukáže na to, jaké tiše přítomné mechanismy ustavují potenciál jistých literárních znaků manipulovat s emocemi čtenáře. Hostovský se v této souvislosti ukazuje nejen jako autor s pohnutým životním osudem, ale především jako erudovaný autor psychologické prózy se značným intertextuálním přesahem, mimo jiné i směrem k psychoanalýze Sigmunda Freuda, se kterou byl spisovatel dobře obeznámen, a pro niž jsou právě motivy opakování, stesku a primordiální touhy po návratu již uplynulého jedním z klíčových momentů. Nostalgická touha ve freudovském smyslu je charakteristická tím, že vždy zůstává nenaplněna, neboť jejím ultimátním předmětem je počátek ze své podstaty nedosažitelný. S ohledem na to se nabízí výzva číst Hostovského prózu z pozice Derridova tvrzení, že „text nevědomí je utkán z čistých stop“, a pokusit se zjistit, v jakém pořádku na sebe tyto stopy (či motivy) odkazují a jaká je jejich funkce v rámci celku literárního díla.

14:00–14:30 Diskuze

14:30–16:00 Odpolední blok II

 

Gertraude Zand (Vídeňská univerzita, Rakousko)
„Mezi svědectvím a halucinací. Listy z vyhnanství Egona Hostovského“

Chtěla bych hledat místo Hostovských Listů v literatuře z vyhnanství, určit jejich postavení mezi svědectvím a halucinací a jejích žánrovou příslušnost mezi dopisem a povídkou. Také se nabízí porovnání Listů z roku 1939 s takzvanou novelou Úkryt z roku 1943 ohledně paradoxního křížení forem; nakonec bych se možná ještě pokusila o porovnání Listů s texty dalších (zahraničních) spisovatelů, které vznikly za podobných okolností.

Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph.D. (Masarykova univerzita Brno)
Cizinec v tvorbě Egona Hostovského

V kontextové části bude zachycena geneze a vývoj tohoto tématu v různých obdobích Hostovského tvorby. Zvažovány budou otázky, do jaké míry jsou protagonisté cizinci z vlastní volby nebo z donucení (do jaké míry v nich Hostovský řeší otázky spjaté s emigrací, vnitřním exilem, asimilací, integrací a menšinami). Zmiňovány jsou konstantní znaky Hostovského poetiky, jako například pohyb jednotlivých postav v konvergentním prostoru implikující omezenost jejich existence či motivy metafyzické viny, které z protagonistů činí Ahasvery 20. století. Za vlastní analytický prostor je zvolena trojice odlišných románů, které se potkaly v souboru Cizinci hledají byt (1967), a sice Listy z vyhnanství, Sedmkrát v hlavní úloze a Cizinec hledá byt.

Mgr. Michal Topor, Ph.D. (Institut pro studium literatury, Praha; Filozofická fakulta UK)
„Laurinovi rozbiji držku, kdyby čert na koze jel“ aneb Hostovského „pseudologia fantastica“ čili exilový svár E. Hostovského a A. Laurina

V létě 1943 Egon Hostovský v londýnské Nové svobodě a speciálním Prohlášením vyhroceně atakoval pověst prvorepublikového novináře, šéfredaktora deníku Prager Presse Arneho Laurina, t. č. pobývajícího v New Yorku. Šlo přitom o vyústění déletrvající averze. Nabízený příspěvek hodlá doplnit a korigovat pozornost a výklad, jež kauze věnoval nedávno Vl. Papoušek (v knize Žalmy z Petfieldu, 2012), a tak nově osvětlit výsek Hostovského exilové situace, a to prostřednictvím vícestranných poukazů k dosud nezohledněnému archivnímu materiálu, umožňujícím podrobněji sledovat kořeny, souvislosti a konsekvence případu.

Mgr. Oskar Mainx, Ph.D. (Slezská univerzita v Opavě)
Soubor povídek Osamělí buřiči a jejich kontexty

Příspěvek zkoumá postavení sbírky povídek Osamělí buřiči (1948) jak v rámci kontextu díla Egona Hostovského (některých prací předválečných a válečných), tak v rámci dobové existenciální prózy (např. Palovy Stromy a kamení, Muchovy Problémy nadporučíka Knapa, částečně Weilův Život s hvězdou). Oficiální publikaci Hostovského knihy lze pojímat jako autorovu historicky závěrečnou publikační stopu ve své domovině před druhou a tentokrát definitivní emigrací, tím pádem soubor představuje jakési autorovo memento, které však sehrává v rámci Hostovského knih zvláštní roli. Povídky souvisí spíše s jeho tvorbou nedávno minulou, idyličnost postav i nacionálně rozmanitého prostředí jsou však jaksi uzemňovány aktivitou protagonistů za podpory prvků dobově tendenčních (řečových i obecně syžetových). Symboličnost, fragmentárnost jsou nahrazeny pragmatičností, mlčení střídá řečová deklamace, dřívější rozostřenost figur se modifikuje do větší jasnosti a plnosti kresby.

16:00–16:30 Diskuze

16:30–17:00 Pauza na kávu

 

 17:00 – 18:00 Odpolední blok III

 

Olga Hostovská (Praha)
Egon Hostovský a „vítězný únor“

Příspěvek se zaměří a román Nezvěstný v konfrontaci s knihami zpracovávajícími obdobné téma, na okolnosti jeho vzniku a mnohdy pozoruhodnou cestu k českému čtenáři.

Juan Zamora (Filozofická fakulta UK)
Nezvěstný: mezi Západem a Východem, mezi politickým thrillerem a existencialismem aneb Hostovského

V době, kdy se v Československu žánrová literatura detektivního, špionážního či dobrodružného ladění téměř nevydává, zato se její prvky objevují v proklamovaných dílech typu Nástup, píše Egon Hostovský román Nezvěstný. Můžeme jej číst jako špionážní příběh či politický thriller s žánrovými konvencemi z časů politicky rozděleného světa. Próza, zasazená do února 1948, však nepřináší jen tzv. oddechové čtení, ale lze k ní přistupovat rovněž v souvislosti s autorovou existenciálně laděnou tvorbou. Co tato kombinace vytváří? A jak vyznívá tato kniha v porovnání se soudobou světovou produkcí příběhů ze světa špionáže, jako např. Grahama Greena?

Agata Firlej, dr. hab. (Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani, Polsko)
Konfident proti své vůli. Velká historie a malý středoevropský hrdina v próze Egona Hostovského a Janusze Głowackého (na příkladu románů Nezvĕstný a Moc truchleje).

Hlavním cílem článku je analýza charakteristické kreace středoevropského hrdiny ve vztahu k Velké Historii, která se do značné míry shoduje v próze Hostovského a Głowackého, zejména v uvedených románech. Oba spisovatelé, kromě zkušeností s komunistickým režimem a s emigrací do Ameriky, což ovlivnilo jejích způsob vyprávění, měli také zázemí židovského původu, které je učinilo citlivĕjšími k problému bezmocnosti vůči Historii. Hostovský a Głowacki patří do skupiny středoevropských spisovatelů, kteří navrhují specifický způsob konfrontaci s problémem odporu, moci a historii.

18:00–18:30 Diskuze

18:30 Zakončení konference

 

 

Konference je realizována za podpory projektu Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734 financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj. / The Conference is supported from European Regional Development Fund-Project „Creativity and Adaptability as Conditions of the Success of Europe in an Interrelated World“ (No. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734).

Organizační rámec konference podpořil rozvojový program Univerzity Karlovy Progres Q12 Literatura a performativita.