Josef Vojvodík – Jan Wiendl: Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence (Institut pro studium literatury)

Monografie o básnickém díle Jana Zahradníčka sleduje vlastně jediný problém, který by bylo možné formulovat následovně: Jak hluboko a jak intenzivně proniká básnické zření do skutečnosti světa a proměňuje ji v básnický obraz? A jak hluboko je básnická zkušenost zakotvena v našem světě? Na jedné straně je recepce Zahradníčkova díla poznamenána citelnou, bezmála padesátiletou cézurou (nepočítáme-li léta 1966–1969), kdy Zahradníčkovo jméno bylo vyškrtnuto z české literatury. Na druhé straně je právě tato mezera a absence možností výzvou k tomu, abychom si nad Zahradníčkovými básněmi položili několik – pro jeho dílo zásadních – poetologických otázek a pokusili se na ně odpovědět. Tvrdí-li počátkem 30. let F. X. Šalda, že je u Zahradníčka – z tehdy nejmladší české poezie – „nejvíc myšlenky a étosu“, můžeme se dále ptát, jakým způsobem koexistují v Zahradníčkově poezii nejen myšlenka a étos, ale také a především myšlenka a cit. Odtud vycházejí tři výchozí teze, které tvoří páteř monografie: 1) Zahradníčkova poetika je ve specifickém smyslu antropopoetikou, tedy poetikou s poeticko-antropologickými dispozicemi; 2) Zahradníčkova poezie je nejen světonázorově, ale také svými poetogenními strukturami spojená s náboženstvím, tedy konkrétně s katolickým křesťanstvím, jeho etikou a étosem, a je tedy také, jak se pokusíme ukázat, theo-poezií. A konečně 3) je také a zároveň, zvláště v poválečném období, politickou poezií. Výchozí teze jsou interpretačně rozvíjeny výklady širších literárně a uměleckohistorických, filozofických a estetických souvislostí a prostřednictvím analýzy konkrétních forem Zahradníčkova básnického díla.

Josef Vojvodík – Jan Wiendl (eds.): Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960 (Institut pro studium literatury)

Kniha Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960, tvořící pandán k monografii Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence, je komponována jako komentovaná antologie textů, opírající se zpravidla o dva typy ohlasů – o soudobé kritiky a recenze a o korespondenci, v níž se odrážejí rozličné typy reakcí na básníkovo dílo. Z široké škály publicistických a korespondenčních textů jsou vybrány ty, které se podstatným způsobem vztahují k Zahradníčkově tvorbě a různorodým způsobem komentují jeho vznikající nebo publikované básnické, ale také esejistické a překladatelské dílo. Spolu s ukázkami kritických reakcí jsou v antologii využity citace z velkého množství dopisů adresovaných Janu Zahradníčkovi, v nichž se kdy vyskytla charakteristická zmínka o jeho básnickém, esejistickém či překladatelském díle. Třetí rovinu, jež dotváří kompozici předkládané antologie, představují ediční komentáře, které jednak osvětlují některé méně známé souvislosti zmiňované v textech, jednak slouží jako prostor pro výklad některých důležitých biografických a dobových literárních, kulturních i společensko-politických souvislostí v době Zahradníčkova aktivního uměleckého působení. V rámci těchto edičních komentářů jsou rovněž hojně citovány úryvky ze Zahradníčkových dopisů, v nichž básník odpovídá či jinak reaguje na podněty vzešlé z kritik či z došlých dopisů a prozrazuje určité své osobnostní rozpoložení či stanovisko. Cílem zde totiž v neposlední řadě bylo, aby sled těchto komentářů vytvořil rámec pro zachycení podstatných okolností Zahradníčkovy umělecké biografie.

Matouš Jaluška: Dvorná hra a vysoká láska. Uvedení k trubadúrskému zpěvníku R (FF UK)

Monografie se věnuje trubadúrskému zpěvníku R (Paris, Bibliotheque nationale de France, français 22543), středověkému rukopisu obsahujícímu přes tisíc básní a jiných, v převážné většině okcitánsky psaných textů, a ukazuje, jakým způsobem jej lze číst coby jednotný literární artefakt ve stavu zrodu. Klíčem k tomuto pojetí se stává prominentní postavení fenoménu hry na začátku tohoto rukopisu a diskuse o nebezpečích, jež s sebou přináší tvorba milostné poezie na aristokratických dvorech, kterou mezi sebou na prvních foliích svazku vedou trubadúři od Marcabruna (prohlášeného explicitně za nejstaršího trubadúra vůbec) po Girauta de Borneill, nezpochybnitelného mistra. První část knihy mapuje různá pojetí hry závislá na koncepci „magického kruhu“, který podle Johana Huizingy obklopuje každou pravou hru a umožňuje, aby byla opakována. Následně pátrá po problémech, jimž se básníci v rukopisu R snaží vyhnout a které dodnes předurčují rozpravu o trubadúrské poezii. Druhá část pak zkoumá a v překladu zpřístupňuje rukopisný materiál ležící v základu kompozice zpěvníku R.

Václav Vaněk – Jan Wiendl (eds.): Egon Hostovský. Literární dobrodružství českého židovského spisovatele ve 20. století (FF UK)

U příležitosti 110. výročí narození prozaika Egona Hostovského (23. 4. 1908, Hronov – 7. 5. 1973, Montclair, New Jersey, USA) uspořádal 20. dubna 2018 Ústav české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze konferenci věnovanou jeho dílu. Předložená kolektivní monografie je komponovaným výstupem z tohoto mezinárodního odborného setkání. Texty obsažené v knize jsou rozvrženy do tří oddílů. V prvním z nich, nazvaném Dílo Egona Hostovského. O ctihodném povolání kouzla zbaveném, jsou zastoupeny tři texty, které rozvíjejí několik klíčových témat a otázek, jež byly editory vytyčeny jako výchozí pro jednání konference. Druhý oddíl s titulem Šestkrát v hlavní úloze. Poetika díla Egona Hostovského v letech první Československé republiky a prvního exilu (1923-1948) zahrnuje šest kapitol, které se různorodým způsobem dotýkají rozličných aspektů poetiky Hostovského děl v prvních dvou desetiletích jeho umělecké tvorby. Třetí oddíl s názvem Nezvěstný? Tvorba a recepce díla Egona Hostovského v období druhého exilu (1948-1973) se zaměřuje na otázky poválečné Hostovského tvorby a její odborné a kritické recepce.

Jana Segi Lukavská (ed.): Dítěti vstříc. Teorie literatury pro děti a mládež (Host)

Existuje vůbec něco jako literatura pro děti a mládež? A pokud ano, jak ji můžeme definovat? Proč vznikají dětské knížky? Nejsou nutně horší než ty pro dospělé? V čem je způsob, jak děti čtou, specifický? Tyto a mnohé další otázky se snaží z různých perspektiv zodpovědět texty shromážděné v antologii Dítěti vstříc: Teorie literatury pro děti a mládež. Publikace přináší překlady vybraných studií z anglofonní teorie literatury pro děti a mládež z období od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy probíhaly první energické diskuse o konstruovanosti pojmů „dítě“ a „dětská literatura“, až do současnosti. Výbor předkládá českým čtenářům texty, které čerpají z široké palety metodologických východisek — najdeme zde stati inspirované polysystémovou teorií, psychoanalýzou, recepční teorií i kognitivní literární vědou.