Přednáška Josefa Vojvodíka ve Společnosti pro filosofickou antropologii

V úterý 12. 3. 2019 (18:30) na přednáškovém večeru Společnosti pro filosofickou antropologii (Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1, místnost č. 219) vystoupí Josef Vojvodík. Přednášet bude na téma Zaujmout „protipřirozený postoj“. Vídeňská škola dějin umění a fenomenologicko-antropologické intervence.

Anotace: Vztahy mezi estetikou a fenomenologií jsou tak vydatné, že už není možné ani rozhodnout, jak poznamenává ve svých „fenomenologických dějinách médií“ Iris Därmann-ová (Tod und Bild. Eine phänomenologische Mediengeschichte. München 1995), „zda je estetický postoj fenomenologickým předznamenáním, nebo zda se pozdější fenomenologie pokouší zpětně reflektovat ve vztahu k estetice“. V přednášce půjde o možnou, dosud jen málo prozkoumanou blízkost mezi teorií umění Vídeňské školy dějin umění, filozofickou antropologií a fenomenologií. Nejen, že Husserl a ve stejné době (v letech první světové války a ve dvacátých letech 20. století) také stoupenci Vídeňské školy, zejména Max Dvořák, zdůrazňovali důležitost zásadní proměny přístupu ke skutečnosti vnějšího světa zaujetím „protipřirozeného postoje“. Jde také o myšlenku „krize“ a „negativity“ (obrazu) člověka, která zvláště po první světové válce výrazně ovlivnila uvažování stoupenců Vídeňské školy dějin umění a která byla spojena s pojmy jako „excentričnost“, „ambivalence“, „narušená forma“ nebo „podvojná forma“, „ohroženost“, „nepodobnost“ člověka. Zároveň šlo, jak se zdá, o „zpozitivnění negativního“, totiž zpozitivnění ambivalence, neurčitosti, „narušené formy“ atd. jakožto základního modu estetického působení uměleckého díla a silného impulzu estetických inovací. Kategorie (pozitivní) negativity a krize mohla mít význam také jako obranná strategie proti totalizujícím, unifikujícím a „gleichšaltujícím” silám usurpace člověka jakožto bytosti, jejíž lidskost spočívá mj. v možnosti negace, v jeho „Nein-sagen-können“. S těmito totalitními a totalizujícími silami byly v první polovině 20. století velmi dramatickým způsobem konfrontovány stejně tak fenomenologie, Vídeňská škola dějin umění i filozofická antropologie.