Diplomová práce se odevzdává pouze v elektronické podobě do SIS (odevzdávání tištěných exemplářů bylo zrušeno), a to v termínech, které jsou uvedeny zde. Pozdější termín odevzdání práce se nepovoluje.
Předpokládá se, že veškeré závěrečné práce odevzdávané v Ústavu české literatury a komparatistiky budou mít náležitou úroveň nejen po odborné stránce, ale také po stránce jazykové (včetně pravopisné), což se týká i znění abstraktu práce v angličtině. K jazykové úrovni se přihlíží při jejich celkovém hodnocení a v případě, že množství pravopisných, formulačních a dalších jazykových nedostatků neodpovídá požadavkům běžně kladeným na publikované texty z oboru bohemistiky, jsou práce hodnoceny jako nevyhovující, a to i tehdy, když jim z čistě odborného hlediska nelze nic vytknout.
Student může přistoupit k obhajobě práce nejdříve šest měsíců po jejím zadání do SIS. Tato lhůta začíná běžet dnem zadání tématu práce do SIS, tedy dnem, kdy byla práce studentovi potvrzena v SIS pověřenou osobou na příslušné základní součásti fakulty dle čl. 21 odst. 3 těchto pravidel, za předpokladu, že došlo k následnému schválení vedoucím příslušné základní součásti fakulty. Na základě žádosti studenta doporučené vedoucím příslušné základní součásti fakulty a vedoucím práce může děkan fakulty tuto lhůtu ve výjimečných případech zkrátit.
Posudky závěrečné práce budou zveřejněny v SIS nejpozději pět dní před datem obhajoby.
Pokud oba posudky navrhují klasifikaci „neprospěl/a“, má student právo od obhajoby odstoupit, nejpozději však tři dny před jejím konáním. Oznámení o odstoupení, v němž student prohlásí, že se seznámil s posudky, že uznává v nich uvedené výhrady a že na základě hodnocení vedoucího a oponenta považuje za nutné práci přepracovat či doplnit, musí v tomto termínu odeslat v elektronické podobě vedoucímu práce a vedoucímu příslušné základní součásti fakulty a následně nejpozději do dne konání obhajoby v listinné podobě s vlastnoručním podpisem Studijnímu oddělení. Na základě takového prohlášení bude obhajoba klasifikována „neprospěl/a“.
1. Student se domluví na tématu práce s některým z vyučujících ÚČLK (případně s vyučujícím externím).
2. Student ve spolupráci s vedoucím práce vyplní tento formulář.
4. Student nebo vedoucí práce zašle formulář v elektronické podobě tajemníkovi ÚČLK (ivan.kafka@ff.cuni.cz).
5. Tajemník v informačním systému studentovi práci zadá.
(1) Text diplomové práce (DP) je napsán
1.1. ve fontech Times New Roman, Arial nebo Georgia;
1.2. ve velikosti písma 12 a s řádkováním 1,5;
1.3. normálním řezem a s případnými zdůrazněními jen v kursivě, výjimečně (pro strukturně jinou rovinu zdůraznění) boldem;
1.4. kursivou pište názvy děl;
1.5. na stránce by měl být zarovnán do bloku (předtím by měl autor/ka zkontrolovat, zda někde v textu mezi slovy nezůstaly dvě nebo více mezer).
(2) Nejčastější formální chyby
2.1. v případě číslice nula nepište O (velké o), ale 0 (číslice nula), v případě číslice jedna nepište l (malé L), ale 1 (číslice jedna);
2.2. před interpunkčními znaménky (např. tečka) nepište mezeru, za nimi (např. čárka, tečka) naopak mezeru pište;
2.3. používejte kulaté závorky ( ), nikoli lomítka //, v případě výpustku v citaci používejte hranaté závorky s třemi tečkami uvnitř […];
2.4. při psaní apostrofu se nepoužívá ´ (čárka), ale ’ (apostrof);
2.5. tečka se dělá vždy až na konci věty, a to i v takovýchto případech:
Pisatel v posledním dopisu dodal: „Samozřejmě děkuju velice za péči, kterou této věci věnujete!“ (všechny tyto úryvky editor z příslušných dopisů ve své edici vypustil).
(3) Citování
3.1. Citáty z pramenů a odborné literatury vyznačte ve svém textu „uvozovkami“, pokud vámi citovaný autor někoho cituje, vyznačte jeho citát (tedy citát v citátu) ,jednoduchými uvozovkami‘: „Proces vzniku mých ,úvahových‘ dopisů byl dlouhý a pozvolný a vyvrcholil vlastně až poslední sérií, která byla jaksi nejkoncepčnější, ,nejliterárnější‘, nejkomponovanější.“
3.2. Citujete-li delší pasáž (řekněme víc než pět řádek), je možné citát odsadit od vašeho textu vynechanou řádkou a po jeho ukončení znovu jednu řádku vynechat a pokračovat ve vlastní autorské řeči. V takovém případě nevyznačujte citát uvozovkami, ale dejte ho kursivou: Psal jsem u příležitosti definitivního ukončení svých úvahových dopisů o tom, které mají být vybrány, uloženy a jak uloženy, a které naopak vyhozeny. Nuže: nejdřív jsem Ti psal docela normální dopisy, bez jakéhokoli literárního úmyslu, jen tak rovnou načisto, co mi slina na jazyk přinesla. Proces vzniku mých „úvahových“ dopisů byl dlouhý a pozvolný a vyvrcholil vlastně až poslední sérií, která byla jaksi nejkoncepčnější, „nejliterárnější“, nejkomponovanější.
3.3. Při citacích lze postupovat dvěma způsoby:
3.3.1. Pokud z jednotlivých pramenů citujete ve své práci ojediněle (tj. jednou dvakrát), opatřete citát nebo zmínku o něčem ve svém textu poznámkou pod čarou, v níž uvedete bibliografický údaj citovaného nebo zmiňovaného díla. Tento odkaz udělejte hned za interpunkčními znaménky nebo posledním písmenem (pokud věta pokračuje bez interpunkce). Např.:
…práce.18
…práce18 a období…
…práce.“18
…žánr „bakalářské práce“,18 který je…
…v práci.)18
…v práci).18
…v práci:18 Je to rozdíl…
…ve výboru Analýzy,18 kde…
V poznámce pod čarou uvedete plný odkaz na dílo např. v podobě, která je formálně nejjednodušší [v hranatých závorkách stojí instrukce]: [například poznámka číslo] 18. Autor [v podobě Příjmení, Iniciála křestního jména]: titul knihy [kursivou], místo vydání, nakladatel [bez interpunkční čárky] rok, stránka/y [zkratka s.]. – Např.: 18. Grossman, J.: Analýzy, Praha, Čs. spisovatel 1991, s. 359–363.
Tuto podobu variujte podle potřeby, jde-li o
(a) dílo, jež autorovi uspořádal editor: 18. Autor [v podobě Příjmení, Iniciála křestního jména]: titul knihy [kursivou], editor [zkratka ed. Iniciála křestního jména, Příjmení), místo vydání, nakladatel [bez interpunkční čárky] rok, stránka/y [zkratka s.]. – Např.: 18. Grossman, J.: Analýzy, ed. T. Pokorná a J. Holý, Praha, Čs. spisovatel 1991, s. 359–363.
(b) přeložené dílo: 18. Autor [Příjmení, iniciála křestního jména]: český titul knihy, přel. [Iniciála křestního jména, Příjmení], místo vydání, nakladatel [bez interpunkční čárky] rok, stránka/y [zkratka s.]. – Např.: Staiger, E.: Poetika, interpretace, styl, přel. M. Vajchr, Praha, Triáda 2008, s. 239–247.
(c) text v rámci kolektivní publikace nebo sborníku: 18. Autor [Příjmení, iniciála křestního jména]: titul článku, in [bez dvojtečky] (ed.) [tj. editor, Příjmení, Iniciála křestního jména), [čárka, nikoli dvojtečka] titul knihy, místo vydání, nakladatel [bez interpunkční čárky] rok, stránka/y. – Pokud je editorů (pořadatelů, vydavatelů) více, uveďte maximálně tři z nich (dle abecedy, resp. tiráže příslušné publikace, je-li jich více, doplňte údajem „a kol.“) a zkratku (ed.) nahraďte zkratkou (eds.) nebo (edd.). – Např.: Brabec, J.: Modely kritické reflexe moderní české literatury, in Vojtěch, D. (ed.), Česká literatura na konci tisíciletí I, Praha, ÚČL AV ČR 2001, s. 13–20.
(d) text v časopisu:
18. Autor [Příjmení, Iniciála křestního jména]: titul článku, in [bez dvojtečky] název časopisu [bez interpunkční čárky] ročník, rok, číslo, stránka/y. – Neuvádí-li periodikum ročník, dejte za název časopisu čárku a po něm rok, číslo, stránka/y. – Např.: Patočka, J.: Ideologie a život v ideji, in Kritický měsíčník 7, 1946, č. 1–2, 23. 1., s. 8–14.
(e) pokud jste už z nějakého textu ve své práci citovali, uveďte zkrácený bibliografický údaj s odkazem na číslo poznámky, v níž bibliografický údaj už je: 18. Autor, cit. d. (pozn. č. 3), stránka/y. – Např.: Patočka, J., cit. d. (pozn. č. 3), s. 12. anebo, pokud poznámka následuje bezprostředně, uveďte jen: 18. Tamtéž, stránka/y.
3.3.2. Pokud v práci citujete opakovaně z jednoho pramene, neuvádějte bibliografický údaj v poznámce pod čarou, ale ve svém textu dejte citaci do závorky v tomto pořadí: jméno autora, datum (případně datum doplněné číselným nebo písmenným indexem, má-li citovaný autor v seznamu literatury více prací v jednom roce), dvojtečka, číslo strany, konec závorky. Např. „…a další roviny“ (Grossman 1964b: 187). Citujete-li podle novějšího vydání, uveďte v dataci za lomítkem datum tohoto vydání. Např. „…a další roviny“ (Grossman 1964b/91: 366). – Dále viz bod 4.4.
(4) Soupis literatury
4.1. Rozlišujte mezi Prameny a Odbornou literaturou. „Pramen“ je primární text/y, který/é analyzujete, „odborná literatura“ je literatura, kterou používáte při zpracování svého tématu. Píšete-li práci o básníku Karlu Tomanovi, je Tomanovo dílo „pramenem“ a práce Přemysla Blažíčka, Miroslava Červenky a dalších o Tomanovi, které při psaní BP používáte, „odbornou literaturou“. Píšete-li práci o literární vědci Přemyslu Blažíčkovi a jeho pojetí interpretace, je „pramenem“ dílo P. Blažíčka a „odbornou literaturu“ představují studie o Blažíčkovi.
4.2. Prameny i odbornou literaturu řaďte abecedně podle příjmení autorů.
4.3. Citujete-li podle vzoru uvedeného v bodě 3.3.1., uveďte v soupisu literatury bibliografický záznam takto:
Grossman, Jan: Doslov, in Jiří Weil: Život s hvězdou (Praha: Mladá fronta, 1964), s. 155–159.
Grossman, Jan: Horečná bdělost Jiřího Koláře, in Jiří Kolář: Náhodný svědek (Praha: Mladá fronta, 1964), s. 185–198.
Vodička, Felix: Struktura vývoje, 2., rozšířené vydání (Praha: Dauphin, 1998), 616 stran.
Případně
Grossman, Jan: Doslov, in Jiří Weil: Život s hvězdou (Praha: Mladá fronta, 1964), s. 155–159; též in J. G., Analýzy, ed. T. Pokorná a J. Holý (Praha: Československý spisovatel, 1991), s. 359–363.
Grossman, Jan: Horečná bdělost Jiřího Koláře, in Jiří Kolář: Náhodný svědek (Praha: Mladá fronta, 1964), s. 185–198; též in J. G., Analýzy, ed. T. Pokorná a J. Holý (Praha: Československý spisovatel, 1991), s. 364–377.
Vodička, Felix (1998): Struktura vývoje, 2., rozšířené vydání (Praha: Dauphin), 616 stran.
4.4. Citujete-li podle vzoru uvedeného v bodě 3.3.2., uveďte v soupisu literatury bibliografický záznam takto:
Grossman, Jan (1964a): Doslov, in Jiří Weil: Život s hvězdou (Praha: Mladá fronta), s. 155–159.
Grossman, Jan (1964b): Horečná bdělost Jiřího Koláře, in Jiří Kolář: Náhodný svědek (Praha: Mladá fronta), s. 185–198.
Vodička, Felix (1998): Struktura vývoje, 2., rozšířené vydání (Praha: Dauphin), 616 stran.
Případně
Grossman, Jan (1964a): Doslov, in Jiří Weil: Život s hvězdou (Praha: Mladá fronta), s. 155–159, též in Grossman 1991, s. 359–363.
Grossman, Jan (1964b): Horečná bdělost Jiřího Koláře, in Jiří Kolář: Náhodný svědek (Praha: Mladá fronta), s. 185–198, též in Grossman 1991, s. 364–377.
Grossman, Jan (1991): Analýzy, ed. T. Pokorná a J. Holý (Praha: Československý spisovatel), 438 stran.
Vodička, Felix (1998): Struktura vývoje, 2., rozšířené vydání (Praha: Dauphin), 616 stran.
4.5. Do soupisu literatury nezařazujte elementární příručky, jako jsou slovníky, encyklopedie apod. Pokud z nich přímo citujete nebo jsou dokonce tématem vaší BP, pak je do soupisu zařaďte jako standardní prameny nebo odbornou literaturu.
4.6. Pokud si nejste v případě speciálního tématu jisti, konzultujte problém s vedoucím své DP ještě před napsáním DP.
Obecná celofakultní ustanovení k formální podobě a k odevzdávání závěrečných prací
Hodnocení výborně či velmi dobře: Jsou formulovány zřetelné cíle, kterých lze vskutku dosáhnout. Výklad tématu, které je formulováno na pozadí aktuální odborné diskuse a je svým způsobem jedinečně, nikoli kompilativně založeno, je podložen průběžným využíváním relevantní odborné literatury. Práce je zacílena na ty aspekty, které je možné prací adekvátně vyřešit.
Hodnocení dobře: Cíl a účel práce jsou zřetelné jen částečně. Argumentace použitá při výkladu tématu je přijatelná, nevyčerpává však celou relevantní problematiku spjatou s tématem.
Hodnocení neprospěl/-a: Cíl a účel není zřetelný, práci chybí zjevné logické propojení a směřování. Není dostatečně vyjasněno téma práce. Práce nevykazuje schopnost zacílení na zřetelné téma. K obhajobě nebudou doporučeny rovněž práce, jejichž vznik neměl vedoucí práce možnost průběžně sledovat a diplomant nevyužil možnost dílčích konzultací.
Hodnocení výborně či velmi dobře: Zvolená metodologie je vysvětlena a zdůvodněna na základě porovnání možností, které dosavadní literatura k tématu nabízí. Postup výkladu je zcela zřetelný a logický; výhody i nevýhody metod užitých pro řešení dané problematiky jinými autory jsou rozpoznány a formulovány; autor/ka postupuje při výkladu samostatně, usiluje o jedinečnou specifikaci zpracovávaných problémů.
Hodnocení dobře: Metodologie byla sice popsána, ale bez komparativního výčtu možností; proto není jasné, proč byla zvolena právě daná metodologie, byť se pro dané téma jeví jako použitelná. Výkladový postup je celkem zřetelný a vhodný pro dané téma, ale nevyčerpává veškerý potenciál tohoto tématu. Zvolená metodologie nekriticky přejímá zjevně problematické argumenty a způsoby psaní o daném tématu z odborné literatury.
Hodnocení neprospěl/-a: Práci chybí vysvětlení volby metodologie a reflexe toho, nakolik je vhodná pro dané téma. Práce neprokazuje četbu metodologických textů souvisejících s tématem a výsledný výklad je roztěkaný. Práci chybí reflektované metodologické myšlení.
Hodnocení výborně či velmi dobře: Práce nabízí zevrubné představení relevantní odborné literatury a systematickou analýzu argumentů, které dosavadní literatura k tématu nabízí. Kritické zhodnocení této literatury je založeno na zřetelném metodologickém podloží.
Hodnocení dobře: Lze rozpoznat obeznámenost se základní literaturou a s argumentací, kterou nabízí. Pouze některé postupy a závěry práce se váží na zdůvodňování, které dosavadní odborná literatura nabízí.
Hodnocení neprospěl/-a: Práci chybí reflektovaný přehled odborné literatury. Byť i třeba anotuje některé práce, chybí jejich souhrnné kritické zhodnocení, a proto ani nelze posuzovat způsob argumentace založený na dosavadní literatuře. Práce buď neobsahuje ucelený soupis literatury, nebo je naopak tento soupis příliš široký a vágní.
Hodnocení výborně či velmi dobře: Text práce je zřetelně a soudržně strukturován. Text důsledně vykazuje patřičné a jednotné provedení citací i soupisů literatury. Využití vizuálních a grafických možností je funkční; text je uspořádán a členěn promyšleně; jazyková stránka projevu vykazuje schopnost zvládnout základní konvence vědeckého psaní. Text je obratně a bezpečně stylizován, je zcela prost gramatických a pravopisných nedostatků.
Hodnocení dobře: Práce nabízí elementární strukturu členění textu a dodržuje alespoň základní pravidla způsobu citování a užívání vizuálních a grafických prostředků. V textu se na řadě míst objevují přehlédnutí, gramatické či pravopisné chyby nebo odchylky od pravidelné větné stavby (anakoluty, elipsy, kontaminace, zeugmata). Autor/ka se uchyluje k pouhému parafrázování odborné literatury nebo pramenů.
Hodnocení neprospěl/-a: Struktura práce je zcela vnějšková a postrádá substanciální řešení tématu. Citace nejsou užívány konzistentně. Užití vizuálních a grafických prostředků není funkční. Práce s jazykem vykazuje rysy nedbalosti a neznalosti. V textu se opakovaně vyskytují gramatické a pravopisné chyby, je neuměle stylizován, nedodržuje základní parametry odborného stylu. Velká část práce je pouhou parafrází odborné literatury nebo pramenných textů.
Hodnocení výborně či velmi dobře: Student/ka umí svou práci stručně představit. Je schopen/na definovat svá východiska, strukturu práce a výsledky, kterých dosáhl. V diskuzi nad posudky dokáže samostatně a opodstatněně argumentovat, jeho odpovědi na námitky oponentů jsou promyšlené a podle potřeby podložené odbornou literaturou nebo citacemi textu. Jeho projev je kultivovaný. Posudek vedoucího práce spíše seznamuje komisi se studijním profilem dotyčného studenta, resp. se zkušeností, jakou s ním jako vedoucí práce měl; vedoucí práce hodnotí práci slovy: doporučuji/nedoporučuji k obhajobě. Oponent/ka práce v rámci posudku navrhuje klasifikaci práce, výslednou klasifikaci poté s přihlédnutím o oběma posudkům a se zohledněním průběhu obhajoby stanovuje komise.
Hodnocení dobře: Student/ka je schopen/na svou práci představit tak, aby si členové komise mohli vytvořit představu o zvoleném tématu, metodologii a směřování práce. Jeho/její odpovědi v diskuzi se vztahují k námitkám oponentů. Vedoucí práce částečně vstupuje do debaty a argumentací napomáhá diplomantovi upřesnit jeho názory. Diplomant/ka se vyjadřuje spisovně.
Hodnocení neprospěl/-a: Představení práce je chaotické, student/ka zabíhá k podružnostem (typicky: „Téma jsem si vybral/a, protože mám autora už dlouho rád/a“, „V práci se například zabývám…“). Odpovědi na námitky oponentů jsou mimoběžné, resp. není schopen racionálně argumentovat. Jeho ústní projev je nekultivovaný a/nebo nespisovný.
Hodnocení výborně či velmi dobře: Práce vykazuje soustavné rysy systematického a sebereflektující přístupu a prokazuje schopnost kritického myšlení. Dikce práce nabízí zřetelnou a logickou strukturaci výkladové argumentace. Použitý jazyk a styl jsou adekvátní zvolenému tématu a přístupu. Práce vykazuje schopnost vygenerovat zřetelná tvrzení, závěry a ucelené pojetí tématu. Interpretace materiálu jej nezkresluje ani nepřeinterpretovává. Práce reflektuje i výkladové mezí a možnosti dalšího (či jinak založeného) zkoumání tématu.
Hodnocení dobře: Možnosti přístupu k tématu jsou v práci reflektovány, ale ne uceleně a do všech důsledků. Práce je napsána srozumitelně, využití jazyka odpovídá standardům akademického psaní. Předpoklady a tvrzení, s nimiž se pracuje, jsou na některých místech deklarovány a reflektovány, jinde jsou ale pouze implikovány či přejímány zcela bezproblémově. Možnosti pro další (či jinak založené) zkoumání tématu jsou nastíněny pouze obrysovitě.
Hodnocení neprospěl/-a: Práci chybí reflexe možností, jak k tématu přistoupit, a proto práce nevykazuje ucelenou strukturaci přístupu a procesu uvažování o tématu. Práce vykazuje rysy nepřesného užívání terminologie a sklon k floskulím, klišé či gnómickým formulacím. Argumentační struktura práce je nezřetelná. Nabídnutá interpretace nerespektuje materiál, který je interpretován.