Norma, normativita, normalizace…

Seriály Nemocnice na kraji města a Sanitka se staly v době svého vysílání fenoménem televizní tvorby a na české obrazovky se vrátily s novými epizodami i po revoluci. David Nachlinger poukazuje na způsoby, jak se producenti dokázali vypořádat s povinným zahrnutím komunistické propagandy do životů doktorů a saniťáků a jak i po pětadvaceti letech přilákali diváky, kteří společně s postavami prožili nejen změnu režimu, ale i osobních hodnot. Zároveň však nabádá k sebereflexi a zamyšlení nad současnou ideologií. Diskurzivní analýza seriálů normalizačních i porevolučních vypovídá mnohé o jejich konzumentech a společnosti, jež je přijímá. Je dnešní norma opravdu tak odlišná od té socialistické? Čtenáři se nabízí nejen srovnání českých normalizačních a postkomunistických seriálů, ale i jejich poselství, která nemusí být tak odlišná, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Studenti: odpovědní redaktoři Sylvie Drkošová, Veronika Gižová a Alena Kvítková

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, jež zažívá v posledních letech období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, který poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná, neboť pro finské podivno je typické míšení různých žánrů a název odkazuje i k národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v karelo-finském národním eposu Kalevale a stále živá je inspirace finskou a baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Dalšími inspiračními zdroji jsou pak zejména žánry sci-fi a fantasy či díla magického realismu. Všechny tyto ingredience dodávají finskému podivnu specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé…

Studenti: odpovědní redaktoři Věra Kučerová a Martin Simota

Když Arabové tancují na diskotéce, vypadají u toho strašně, pomyslí si vypravěč Kašuovy částečně autobiografické prvotiny, zatímco za barem utápí v alkoholu své deprese, vykořeněnost a existenciální prázdnotu. Je mu necelých třicet let, má ženu a dceru, avšak svoje místo ve světě nenašel – za svůj arabský původ se stydí, islám považuje za zkostnatělý a směšný, palestinská národní myšlenka se rozplynula v beznaději a židovská majorita o něj nestojí. Jakou samotu prožívá člověk, kterému nerozumí ani prostředí, z něhož pochází, ani jeho noví přátelé mezi Židy? A není osud arabské menšiny v Izraeli něčím podobný osudům židovské diaspory v minulosti – vždyť jakkoli touží splynout s většinovou kulturou a společností, pokaždé jim někdo připomene, že „Arab zůstane vždycky Arabem“?

Útlá knížka, která vzbudila veliký ohlas v Izraeli i ve světě vzápětí po svém vydání, podává vtipný, absurdní a hořce ironický obrázek o zklamaných nadějích třetí generace izraelských Arabů. Sleduje hlavního hrdinu v různých epizodách jeho života od dětství v arabské vesnici Tira přes dospívání na elitním židovském gymnáziu až po dospělost a dává čtenářům nahlédnout málo známou tvář složité reality dnešního Izraele.

Studenti: odpovědní redaktoři Markéta Ceháková, Kristýna Dumková a Hana Hrabáková

Může člověk pochopit osud svých nejbližších, když už jsou jenom ozvěnou ve vzpomínkách?

Na sklonku dne je závěrečným dílem volné trilogie oceněné v roce 2015 prestižní Cenou Severské rady za literaturu. Znovu se tu setkáváme s baladickým vyprávěním o mladých milencích Aslem a Alidě, jejich útěku, temných činech i marné snaze ukrýt se pod změněnými jmény kdesi v zapadlé zátoce. Příběh znovu ožívá v myšlenkách staré Ales, jež se nemůže zbavit vidin své dávno zesnulé matky Alidy a jejího zoufalého hledání milence, který odešel jen na skok, ale už se nevrátil. Ani odhalení kruté pravdy, ani setkání s jiným mužem ji nemůže odloučit od Asleho nadobro…

Překlad z norského originálu Kveldsvævd Ondřej Vimr.

Studenti: odpovědné redaktorky Martina Secká a Alena Zelenková

Druhá část trilogie jednoho z nejpozoruhodnějších norských autorů pokračuje ve vyprávění nadčasového příběhu mladých milenců a čerstvých rodičů. Asle a Alida utíkají z Bjørgvinu, jak se kdysi jmenoval přístav Bergen. Usadí se v odlehlé zátoce, změní si jména a rádi by zapomněli na minulost i vlastní temné činy. Asle se však musí do Bjørgvinu ještě vrátit a vyřídit jakousi záležitost. Město plné lákadel, otupujících jeho ostražitost, se ale stává pastí. A navíc se zdá, jako by ho obávaná minulost nemilosrdně přitahovala…

Studenti: odpovědní redaktoři Kateřina Hilgardová a Tereza Sudzinová

Literárně-historická studie Německá píseň o české Libuši se zabývá obrazem příběhů z českého dávnověku v literatuře české, českoněmecké a německé. Soustřeďuje se na vývojové tendence pověstí o počátcích české země v beletrii i historiografické literatuře 19. století, zejména na německojazyčné zpracování pověsti o Libuši s jejími přesahy k dívčí válce. Práce představuje ojedinělou mezioborovou sondu do specifické problematiky budování národního mýtu a s tím spojené národní identity.

Studenti: odpovědní redaktoři Jana Kašparová, Ondřej Sobotka

Sbírka se skládá z úzce propojených dvojic básní a fotografií, přičemž každá báseň se odkazuje přímo na konkrétní fotografií (kniha nezapře inspiraci Černou bedýnkou Ludvíka Aškenazyho). Huptychova sbírka obsahuje verše vzniklé na přelomu let 2014 a 2015, které lze charakterizovat jako poezii bilanční, jako niterný hlas poutníka jdoucího městem i přírodou a sledujícího plnost světa okolo sebe, stejně jako poezii všedního dne. Sbírkou tak proplouvají andělé, bezdomovci, milenci, rozbité sochy a rozkvetlé slunečnice i místa, kde se ztrácejí koleje…

Studenti: odpovědní redaktoři Jana Alferyová, Zuzana Bílková

I něco tak absurdního, jako je vůl požírající sousedčiny chryzantémy, může člověku zajistit úctu a obdiv široké veřejnosti (pokud je malířem dobytka). Postavy Sakiho povídek jsou pro takové uznání ochotny udělat ledacos; zaplatit za lov přestárlého tygra, proměnit svou hostitelku ve vlčici či zavést bohatou tetičku do kasina. Se svým typicky suchým, ironickým humorem Saki líčí, jak nečekaná rozuzlení takové snahy často mívají a jak směšné až groteskní bývá lidské úsilí udržet si své místo ve společnosti. „Člověk je bytost dvou tváří a cokoli, co nebere v potaz tu odvrácenou, působí uměle a mrtvě,“ říká Clovis Sangrail, cynický pozorovatel a vypravěč velké části příběhů. Vystihuje tím samu podstatu autorovy satiry – ustrnulé konvence a snobské rituály jsou jen jednou stránkou lidské povahy; ta druhá, chybující, živelná a komická si vždy znovu nalézá způsob, jak se projevit. Některé povídky vycházejí v češtině vůbec poprvé, ostatní se dočkaly nového překladu.

Studenti: odpovědní redaktoři Michaela Ševčíková, Diana Štelová

Historie překladatele mapuje vývoj postavení překladatelů ze skandinávských jazyků do češtiny v letech 1890–1950, v němž se promítají bouřlivé kulturní i politické proměny na evropské scéně tohoto období. Překladatel zde není pouze anonymní postavou, převádějící text z jednoho jazyka do druhého, nýbrž je zkoumána celá šíře jeho kulturního působení, od vlivu na proces výběru, překladu a vydání knihy až po budování rozsáhlých kontaktů s cizinou a roli v diplomacii. Základní badatelská otázka zní: Jak se postavení překladatele a jeho role v procesu překladu vyvíjely v čase a proč zrovna takovým způsobem? Odpověď autor nalézá heuristickou metodou především skrze analýzu korespondence významných aktérů procesu překladu, mj. Huga Kosterky či Emila Waltera, a uvedení jejich práce do širšího historického kontextu.

Studenti: odpovědní redaktoři Adéla Herbsová, Kristýna Hoblová, Jan Stober

Publikace Narativní způsoby v české literatuře vychází již ve druhém českém vydání s doslovem Tomáše Kubíčka. Anglický originál Narrative Modes in Czech Literature Doležel přepracoval takřka o dvacet let po jeho napsání. Autor v něm pomocí analýzy typů narativních promluv, subjektivizace vyprávění, vypravěčských způsobů a autentifikace fikčních světů formuluje teorii narativního textu, jež aplikuje na vybranou českou prózu. Oproti původní verzi je zde rozpracována první teoretická kapitola s ohledem na teorii fikčních světů, která je středem autorova zájmu po dobu posledních dvou desetiletí. Zároveň je tato publikace dokladem kontinuity strukturalistického přístupu k literárním textům a lze ji považovat za důslednou aplikaci funkčního přístupu v literatuře.

Studenti: odpovědné redaktorky Šárka Blahoňovská, Dominika Doležalová

Retro-detektivní příběh z poloviny 60. let. Pro čerstvého penzistu Vaška Zbořila je sraz jeho bývalých spolužáků z VŠCHT na první pohled jen nutným společenským zlem, které se nakonec rozhodne absolvovat až na důraznou přímluvu své manželky. Zkušený televizní dokumentarista však netuší, že při vzpomínání na svá studentská léta narazí na záhadu týkající se identity a okolností sebevraždy neznámého spolužáka, jejíž řešení bude hledat celý další rok. Při svém pátrání postupně nalézá nečekané souvislosti se skandálním zvolením Allena Ginsberga králem Majálesu v roce 1965. Návrat proti proudu času s sebou přináší jak příjemnou nostalgii po dávno minulém mládí, tak i odhalení tvrdých politických tlaků.

Studenti: odpovědné redaktorky Ester Hubená, Anna-Marie Rabová, Michaela Stará

Kniha Noc komety Sebastiana Vassalliho vyšla poprvé už před třiceti lety (1984) a dodnes budí pozornost čtenářů, kritiky a široké kulturní obce. Autor v ní totiž boří řadu mýtů o italském prokletém básníkovi Dinu Campanovi (1885–1932), s jehož jedinou sbírkou Orfické zpěvy se mohli i čeští čtenáři seznámit ve výboru nazvaném Šílený Orfeus, který v roce 1968 připravil a přeložil Jan Vladislav. Na základě mnohaletého bádání se Vassallimu podařilo svým nezaměnitelným stylem sepsat skvěle zdokumentovanou biografii tohoto podivuhodného muže a jeho střet se světem.

„Byl jsi už někdy milován, Dino?“ ptá se spisovatelka Sibilla Aleramová, s níž básník prožil bouřlivý a trýznivý milostný vztah. Zřejmě v tu chvíli netuší, jak podstatná je její otázka. Dino Campana byl odvrhován už v raném dětství matkou, jen těžce snášen otcem, vysmíván svým okolím, nepřijímán módními literárními kruhy, všemi opovrhován.

Vassalli líčí jeho několikeré neodůvodněné internace v psychiatrických léčebnách, jeho studijní a milostné peripetie, jeho útěky, potulky i dlouhé cesty do zahraničí, konec jeho života v blázinci. Podává strhující příběh básníka, jenž literárním nebem prolétl jako kometa.

Překlad z italského originálu La notte della cometa Kateřina Vinšová.

Studenti: odpovědné redaktorky Sylvie Drkošová, Eva Marková

Ladislav „Denis“ Verecký vstoupil do obecného povědomí především jako novinář, ale jeho profesní dráha byla dlouhodobě spjata rovněž s pozicí redaktora poezie v Československém spisovateli. Do Topičova domu, kde nakladatelství sídlilo, se na Vereckého během osmdesátých a na počátku devadesátých let obracely desítky neznámých i zavedených autorů, mezi nimi také tehdy začínající básnířka Svatava Antošová a dva exiloví bardi Ivan Jelínek a Ivan Diviš. Jejich dopisy, pečlivě utříděné a schraňované ve Vereckého archivu, dávají nahlédnout do osobních a autorských světů literátů tří různých generací. Dýchá z nich dobová atmosféra a vypovídají mnohé jak o svém adresátovi, tak o nesamozřejmém úsilí a zaujetí, se kterým ke své práci nakladatelského redaktora i ke „svým autorům“ přistupoval.

Studenti: odpovědné redaktorky Nikola Dlabajová, Zuzana Fučíková, Tereza Hýsková, Martina Lupínková

Sbírka povídek Záchranka (Ambulanse, 2002) je druhou knihou oceňovaného norského autora Johana Harstada (1979). Hlavní hrdiny jednotlivých, zdánlivě samostatných příběhů spojuje existenciální tíseň z děsivě obyčejného života, stárnutí, osamění, z blížící se smrti. Strach z možné prázdnoty po ní. Všechny postavy bojují se životem – nebo o život. Harstadův způsob vyprávění na hranici experimentální prózy, ve kterém se jednotlivé příběhy postupně prolínají, klade čtenáři do cesty překážky, vtahuje ho do děje, nutí ho společně s postavami uvažovat nad životem – nad vším, co se nepovedlo. Nad místy až depresivní atmosférou knihy však převládá jednoznačná výzva: Nikdy to nevzdávej! Z norštiny přeložila Ivana Řezníková.

Studenti: odpovědné redaktorky Nela Dusová, Ondřej Horník, Michaela Mráčková

Objevná antologie veršů z dob polského baroka představuje tvorbu osmi význačných básníků, včetně první polské básnířky Anny Stanislawské (asi 1652–1701), a svůj název si vypůjčila od souboru frašek Waclawa Potockého (1621–1696). Básně těchto autorů jejich současníci zpravidla neznali a objeveny byly často až v 19. století. Jejich tvorbu ovlivňovaly a formovaly zásadní kulturně-historické proměny tehdejší Polsko-litevské unie, nazývané také 1. šlechtická republika (1. Rzeczpospolita szlachecka, asi 1569–1795). Tento státní útvar, v němž měla šlechta nebývale silný vliv, byl neustále zmítán válkami se sousedními státy, především s Osmanskou říší a Krymským chanátem a později také se Švédským královstvím; bojů byli účastni i někteří z básníků zastoupených v naší antologii. Kromě válečných konfliktů se na území polsko-litevského státního zřízení střetávaly i náboženské vlivy, především východní a západní křesťanská církev, a formovala se zde i různá náboženská hnutí, z jejichž prostředí také mnozí básníci vzešli. Uspořádala a z polštiny přeložila Vlasta Dvořáčková.

Studenti: odpovědné redaktorky Natálie Černá, Barbora Janoušková, Zdeněk Polívka

Sbírka aforismů a gregérii básníka a grafika Miroslava Huptycha, doplněná naivistickými kresbami Petra Dobíška.

Studenti: odpovědné redaktorky Veronika Gižová, Kateřina Páchová, Tereza Suchánková

Monografie Markéty Lošťákové je určena pro ty, kdo se hlouběji zajímá o svět filmu a jeho přesah do oblasti tištěných médií. Kniha se zabývá filmovým divákem v meziválečném období 20. století. K jeho ucelenému obrazu dochází důkladnou analýzou filmových periodik a mapováním situace v tehdy se rozmáhajícím kinematografickém průmyslu. Rozborem jednotlivých metod, jak oslovit masové publikum a udržet v něm další čtenářský i divácký zájem, se autorka dobírá k představě modelového čtenáře filmových periodik. Kniha současně přibližuje úzké propojení dvou spolu zdánlivě nesouvisejících médií – filmu a časopisu. Celkovou situaci tehdejšího časopisecko-filmového pole dokresluje přiblížením dobového kulturního kontextu, který rozmáhající se film i filmová periodika mnohdy přirovnával až k brakové literatuře.

Studenti: odpovědné redaktorky Kateřina Brabcová, Eliška Davidová, Kristýna Chválová

V detektivní novele Blanche na útěku (1992), jejíž děj se odehrává v Severní Karolíně, se objevuje nový typ „detektiva“ – chudá černošská žena s paradoxním jménem Blanche Whitová, nadaná svéráznou filosofií, bystrým rozumem a jadrným jazykem, která se sama skrývá před policií. Utíká před vězením, kam byla odsouzena za banální přestupek – vystavení nekrytého šeku. Shodou okolností nachází úkryt jako služebná ve velkém domě – letním sídle patricijské rodiny Carterových. Bezpečí, které Blanche nabízí nové útočiště, se však brzy ukáže být iluzorním. Na scéně se objeví místní šerif, jenž se příliš vyptává, a když je pak nalezen mrtev, je si Blanche jistá, že nešlo o sebevraždu… Z angličtiny přeložil kolektiv studentů translatologického semináře pod vedením Evy Kalivodové

Studenti: odpovědní redaktoři Barbora Machková, Kristýna Novotná, Juan Zamora

Anna Świrszczyńska (1909–1984) patří k těm polským básnířkám, jejichž poezie přináší novou tematiku, nový zorný úhel, novou podobu verše. Její básně vynikají spontánností a živelností, pobuřuje a bolí ji to, co většinu lidí nepobuřuje a nebolí, ale dojímá ji to, co jiné nedojímá. Je přesvědčená, že poezie je cit, nadšení, vášeň, že existuje moudrost mozku i moudrost těla, že významným učitelem básníka je život a velmi důležitý je bezprostřední kontakt s ním. To vše říkají její zdánlivě prosté lyrické miniatury, které dovedou bez patosu a bez metafor zachytit lidská dramata, různé tváře lásky, vzpomínky z dětství a v cyklu i tak velkou tragédii, jakou bylo Varšavské povstání. Z polštiny přeložila Vlasta Dvořáčková.

Studenti: odpovědní redaktoři Michaela Petránková, Ondřej Podavka, Klára Soukupová

Básnická sbírka výrazného představitele generace dnešních šedesátníků. Většina básní vznikala během doby, kdy byl jejich autor zaměstnán v Krizovém centru a na Lince důvěry. Jeho inspirací byly situace a lidské příběhy samoty, beznaděje, zoufalství, s nimiž se setkával každý den. Sbírka ovšem obsahuje i další témata, žánrové roviny a motivy, verše střídají sny bohaté na imaginaci i jedinečné koláže a celek je doplněn aforismy a krátkými imaginativními obrazy – gregériemi.

Studenti: odpovědné redaktorky Dita Kakešová, Ilona Králová, Viktorie Schödelbauerová

Články literárního teoretika Petra A. Bílka, od roku 2007 pravidelně uveřejňované v kulturním časopise A2, jsou břitkou reflexí dění na naší kulturní, mediální a akademické scéně i vztahu současné společnosti k literatuře a vzdělanosti. Připomenou některé zásadní „případy“, které hýbaly českými médii, kritice neujdou ani média samotná. Lze je číst jako pouhé ironické časové glosy, mohou však být i zprávou o neutěšeném stavu naší kulturní každodennosti. Inflací slov se stírají hranice mezi banálním a podstatným, mezi privátním a veřejným; názory odborníků se ztrácejí v infotainmentu a celebrity vědí všechno. Veřejný prostor je zaplavován haraburdím, které nikdo neodklízí a na které si pomalu zvykáme. Jenže stejně jako prase porcují řezníci, ani o kultuře a umění se nedá mluvit bez vzdělání a odbornosti.

Studenti: odpovědné redaktorky Eliška Boumová, Zuzana Brtnová, Martina Nývltová

Útlá knížka obsahuje tři povídky spojené žánrem absurdity, z nichž každá je vlastně metaforou základní existenciální situace.

V první povídce Hotel přilétá hrdina do neznámého města. Taxikář ho odveze do hotelu, který se ukáže být obrovitým komplexem, zahrnujícím mnoho lákadel. Jako každý host i on obdrží neurčitě velký kredit, za nějž si může až do jeho vyčerpání užívat různých radovánek, které hotel nabízí. Vzápětí však dostane velice stručnou výzvu, která ho zve na Zelené návrší, místo, které stojí nedaleko Hotelu. Dny plynou, hrdina utrácí svůj kredit, ale z jakéhosi důvodu se mu k Zelenému návrší stále nějak nedaří dostat…

Hrdina druhé povídky Posel připlave z pevniny k ostrovnímu městu. Přináší životně důležité poselství, avšak postupně zjistí, že o jeho poselství nikdo nemá zájem…

Také třetí povídka, Loď, se odehrává v uzavřeném světě obrovské Lodi plující již desetiletí oceánem, aniž by kdokoliv věděl, kdo ji vlastně řídí a zda se vůbec na hladině oceánu pohybuje. Je vším, co její pasažéři znají, a představuje tedy i všechny jejich jistoty. Poklidná neměnnost života se však změní, když se na obzoru objeví silueta země, kterou doposud nikdo z nich nespatřil…

Studenti: odpovědné redaktorky Agata Hauerová, Alice Jendelová

Kniha vychází v souvislosti se 100. výročím úmrtí Bjørnstjerne Bjørnsona a je dílem kolektivu autorů působících na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Obsahuje šest odborných studií, zabývajících se různými aspekty spisovatelova domácího i zahraničního věhlasu. Jednotlivé příspěvky se věnují Bjørnsonově prozaické, básnické i dramatické tvorbě a otázkám spojeným s jeho mimořádně intenzivní, celoživotní společenskou angažovaností včetně role, jakou sehrál v bojích o podobu norského jazyka. Editor Martin Humpál.

Studenti: odpovědné redaktorky Eliška Bernardová, Hana Kolomazníková, Karolína Vyskočilová

Literárněvědná studie Kmitavá mozaika je věnována roli městského prostoru v literárním díle. Fenomén města, který je předmětem zájmu interdisciplinárních urban studies, nemůže být analyzován bez souvislosti s vývojem moderní společnosti, zrcadlícím se v literárním projevu. Prostřednictvím poznatků literární antropologie autorka vymezuje město jako klíčovou součást pojetí prostoru v diskurzu. Aktuální pohledy na toto téma jí umožňují zachytit kontrastní charakteristiky i jednotlivé nuance soudobého chápání literárního rozměru města. Derdowska přistupuje k problematice velmi komplexně, rozsáhlé teoreticko-historické zázemí doplňuje pojednání o proměnách městského prostoru v české literatuře po roce 1989.

Studenti: odpovědné redaktorky Barbora Dufková, Kristýna Tesařová

Soubor edic vybraných kratších českých textů různých žánrů (původních i přeložených) z přel. 16.–17. až 18. století, které jsou tematicky spjaty s osobností svatého Františka Xaverského, prvního z význačných jezuitských misionářů v Indii a Japonsku a jednoho z prvních jezuitských svatých. Demonstruje na příkladu jednoho svatého, jaké podoby měla v Čechách raného novověku úcta k svatým (konkrétně k jezuitským svatým, jejichž kult jezuité systematicky propagovali), do jaké míry se proměňovala jak během doby, tak s ohledem na předpokládané adresáty (vzdělanější, nebo naopak lidové čtenáře).

Jednotlivé texty přepsali, edičně připravili a vysvětlivkami opatřili studenti bohemistiky a výjimečně i jiných oborů FF UK v rámci volitelného semináře Čtení a rozbor textů 17. a 18. století.

Studenti: odpovědní redaktoři odpovědní redaktoři Jan Dušek, Jan Odstrčilík, Barbora Poledňáková a Markéta Zemenová

Mrtví tanečníci, antologie české romantické povídky, otevírá hroby známých i méně známých literátů. Vracíme-li se dnes k české romantické literatuře, připomínáme si obvykle především vrcholná díla básnická, Máj, Kytici nebo Protichůdce. Romantickou prózu v obecném povědomí reprezentuje jen několik povídek Máchových a Sabinových, zkušenější čtenář si vzpomene i na novely J. Lindy, V. K. Klicpery a J. K. Tyla. Ale těch několik známých textů nepředstavuje celý fond české prózy inspirované vznícenými city a náladami romantické Evropy. Vždyť z motivického a myšlenkového bohatství evropské romantiky čerpala celá rodící se česká kultura a v obrozenských časopisech i knižních souborech zůstává roztroušeno množství povídek, které dokládají, jak intenzivně byla česká společnost a literatura romantickými ideály prostoupena. Výbor povídek Mrtví tanečníci, navazující na podobně koncipovanou antologii romantické poezie Rozkošný hrob (2009), je pokusem vstoupit do tohoto zapomenutého světa a projít jím od naivních povídek plných hrůzy a sentimentu z počátků obrození přes filozofující snové texty Máchovy a Sabinovy doby až k prózám, jež jsou uvědomělou reflexí bezvýchodné situace citlivé a vnímající lidské bytosti v podmínkách moderního světa.

Studenti: odpovědné redaktorky Lucie Břinková, Marta Škubalová, Tereza Vránová

Sborník dvanácti esejů a analytických studií pedagogů a studentů Ústavu české literatury a literární vědy FF UK se soustřeďuje na vybrané produktivní emblémy a ideologická schémata oficiální kultury normalizačního období z hlediska historického, jazykového, antropologického a kulturního. Zaměřuje se na produktivní stereotypy, jež se vyskytují a opakují v dobových filmech, televizních seriálech i populární hudbě a tyto aspekty zkoumá v duchu sémiotických analýz. Z hlediska přístupu nejde ani o sentimentální ohlédnutí, ani o apriorní politické či etické hodnocení. Dobové kulturní jevy jsou zkoumány jako znaky, které měly produkovat určité ideologizované významy, a zároveň měly zaplňovat volný čas normalizační každodennosti.

Studenti: odpovědné redaktorky Hana Bednářová, Barbora Biňovcová, Johana Breburdová a Magdaléna Hanušová

Výbor krátkých próz Michaila Bulgakova, souborně nazvaný O prospěšnosti alkoholismu, představuje slavného ruského spisovatele v českém prostředí především jako humoristu a satirika. Některé z textů do výboru zařazených představují na svoji dobu odvážnou reflexi témat tabuizovaných, zejména v sovětské společnosti 20. let, kdy většina povídek vznikla. Výbor je doplněn Bulgakovovým Dopisem vládě SSSR z 28. března 1930, který dokresluje dobový kontext spisovatelovy tvorby. Ačkoli tento dopis představuje jeden ze základních dokumentů demaskujících období stalinismu, vyjde v českém překladu poprvé. Vybrané předlohy nesou stopy lehkého pera zkušeného prozaika a současně nepostrádají schopnost kritické reflexe obecně srozumitelných životních situací i lidských povah. Čtenářskou přitažlivost výboru jako celku umocňuje také bezprostřednost formálního zpracování jednotlivých textů sahající od deníkových záznamů (Bludný Holanďan) až po útržky telefonních rozhovorů (Spojovatelky). Z ruštiny přeložili studenti semináře translatologie na FF UK v Praze. Editor Stanislav Rubáš.

Studenti: odpovědní redaktoři Eliška Davidová, Lukáš Zelenka

Není jen Mácha. Možnost seznámit se s osudy a jinak nepříliš dostupnými ukázkami z tvorby jeho současníků nabízí antologie mapující romantismem inspirovanou českou poezii 19. století. Kromě medailonků téměř čtyřiceti básníků (Sabina, Erben, Hněvkovský, Hanka, Nebeský…) a ukázek z jejich děl předkládá i zastřešující kontextové studie, které pomohou dotvořit obraz epochy důležité pro další vývoj českého básnictví. Dohromady tak představují všestranného průvodce po poezii ovlivněné romantickým impulsem, ať už v podobě počátečního okouzlení bohatou národní minulostí nebo následným příklonem k zoufalství vzbuzenému neslučitelností vyhrocené subjektivity básnické existence a konkrétními nároky obrozenecké společnosti, které v padesátých letech vyústily v přijetí ironické beznaděje. Tomuto vývojovému mechanismu vychází publikace vstříc i svým trojčlenným uspořádáním, seskupujícím jednotlivé básníky podle jejich příslušnosti ke třem hybným silám romantismu u nás. Edičně připravil Václav Vaněk.

Studenti: odpovědné redaktorky Michaela Keroušová, Anna Novotná, Vladěna Ondoková, typografie Adrian Jansa

Sborník přináší příspěvky z kolokvia doktorského semináře Ústavu české literatury a literární vědy FF UK. Příspěvky se věnují fungování pojmů generace, skupina a program na literárním materiálu (literární texty, literární život), a to v chronologickém sledu od literatury barokní až po literaturu soudobou. Pokrývají širokou a různorodou škálu generačních, skupinových či programových projevů, ať už jde o generační rozměr literatury českého baroka, koncepce a motivy české moderny ve srovnání s modernou bulharskou, vztah Skupiny 42 k jejím současníkům či mezinárodní kontext české experimentální poezie let šedesátých. Nevyhýbají se ani kontextovému pohledu na transgenerační vdovskou zkušenost či kritické rekonstrukci stereotypů v užití pojmu generace. Jednotlivé studie zkoumají, jak dané termíny organizují literární dění, buď z hlediska jejich dobového dopadu, anebo naopak prizmatem dnešní literární historie. Příspěvky vycházejí ze soudobých teoretických konceptů, s jejichž pomocí čtou a interpretují původní využití těchto pojmů. Výsledkem je veskrze inovativní pohled na mnohá témata české literární a kulturní historie. Edičně připravila Hana Šmahelová a Josef Vojvodík.

Studenti: odpovědní redaktoři Matěj Kotalík, Lucie Marková, Hana Topinková, typografie Adrian Jansa

Dosud nevydaná rozsáhlá studie Barokní divadlo v Evropě Václava Černého postihuje jak společné rysy evropského barokního dramatu jako celku, tak jeho národní odlišnosti a specifika. Uplatňuje se tedy komparativní metoda, zároveň je ale kladen důraz i na perspektivu nadnárodní obecné literatury. Nejprve autor vymezuje baroko vůči období renesance a také definuje proměnu životní perspektivy barokního člověka, který je nucen vyrovnávat se s rozpadem starých hodnot. Právě z krize, ve kterou vyústila renesance, se ve světě plném dichotomií, nejistoty a válečného ohrožení rodí barokní umění. Barokní antiteze, jako základní modus vnímání skutečnosti, podstatně ovlivnila i barokní divadlo, které současně osobitě proměňuje a rozvíjí i starší antické a středověké podněty. Podle Černého je právě divadelnost či teatralita symptomatickým rysem celé barokní epochy a právě do baroka sahají kořeny moderního evropského dramatu.

Postupně je analyzováno barokní drama západoevropské (Španělsko a Portugalsko, Itálie, Francie, Anglie), středoevropské (Nizozemí, Německo, Čechy a Slovensko, Uhry, Dalmácie, Polsko) a východoevropské (Ukrajina a Velká Rus) se svými vůdčími osobnostmi, jako jsou Lope de Vega, Caldrón de la Barca, Corneille a mnozí další.

Studie nabízí také rozvětvenou typologii druhů a žánrů barokního divadla. V jednotlivých zemích pak vymezuje barokní periodu variantně, v závislosti na teritoriálních, náboženských nebo politických vlivech. V druhé části textu se Černý podrobně zabývá barokním lidovým divadlem a na českém materiálovém podkladě vyvozuje jeho obecně platné charakteristické rysy. Na závěr přidává analýzu barokních tendencí a vlivů v moderním slovesném umění.

Studenti: odpovědné redaktorky Irena Dragounová, Tereza Hřibová, Marta Kordíková, Šárka Kořínková, typografie Iva Hradilová

V této inspirativní monografii se autor pokouší najít smysl postmodernistické literatury prostřednictvím pojmu světový názor. Román nás při četbě pobízí k přemýšlení nad světem i sebou samým, k uvažování nad vlastní identitou.

Jak se v této perspektivě jeví konspirační teorie, tematizované například v románech Philipa Rotha o 11. září 2001? Je současná doba svědkem návratu tradičního realistického vyprávění? Kde je hranice mezi komerčností a uměleckostí? Co mají společného Vladimir Nabokov a Jasunari Kawabata?

Nejen odpovědi na tyto otázky, ale i Sýkorovy svěží a originální výklady prózy Faulknera, Nabokova, Rushdieho, Fowlese či Pereca nabízí tato kniha, která si zaslouží pozornost literárních vědců, filozofů i šachistů (jimž je věnována analýza tématu šachu v moderní literatuře).

Studenti: odpovědná redaktorka Erika Kastnerová, typografie Štěpán Marko

Kniha přináší v pěti literárních dokumentech svědectví předních představitelů kultury českého undergroundu. Stavem hudebního undergroundu se zabývají Ivan Martin Jirous a Paul Wilson, ke kořenům literárního undergroundu na přelomu 40. a 50. let se vrací Egon Bondy. Oblast samizdatové literární produkce 80. let mapuje ve své zprávě o Revolver revue Jáchym Topol a undergroundová literatura 70. a 80. let je rovněž tématem druhé studie Ivana Martina Jirouse. Celkový obraz českého undergroundu interpretovaný v těchto pěti autentických dokumentech nakonec rámcuje teoretická studie editora Martina Machovce, která zachycuje vývoj tohoto hnutí od vzniku edice Půlnoc na konci 40. let, přes éru Plastic People of the Universe v 70. letech, až po Sametovou revoluci v roce 1989. Kniha je doplněna rozsáhlou bibliografií, filmografií a diskografií.

Studenti: odpovědné redaktorky Andrea Svobodová a Ivona Turinská, typografie a ilustrace Veronika Bratrychová

Kdo by očekával za větou Jak zahnat splín otazník, velice by se zmýlil. Mark Twain se neptá, jak přežít smutnou náladu, naopak – každá ze sedmnácti povídek tohoto souboru je malou pilulkou proti splínu a představuje svého autora v trochu jiném světle, než jak ho čeští čtenáři dosud znali. S humorem, místy hodně sarkastickým a kousavým, uděluje rady do života, vede přednášku o vědní disciplíně zvané onanologie, nebo se zamýšlí nad úskalími německého jazyka.

Většina povídek vychází v českém překladu poprvé a není pouhým ohlednutím do literární minulosti. Stáří jim nikterak neubírá na vtipu. „Večer je mu povoleno sníst tři sousta jakéhokoliv jídla, které mu nechutná, a vypít sklenici libovolného likéru, který nesnáší. Pokud je nekuřák, je mu dovoleno zapálit si dýmku. V 9.30 přesně musí být v posteli a sfouknout svíčku. Další den to celé znova. V čem je tohle lepší než mít dnu, to nevím,“ píše Twain v roce 1892 o procedurách v Mariánských Lázních a my mu rozumíme i dnes v 21. století.

Z angličtiny přeložili studenti Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Studenti: odpovědné redaktorky Petra Bílková a Barbora Klimtová, typografie a ilustrace Barbora Kicovová

Kniha Vyprávěj mi něco…, neboli Jak si děti osvojují příběhy je (nejen) literárněteoretickou studií z oblasti teorie vyprávění. Problematika vyprávění se zde nahlíží skrze příběhové struktury typické pro vyprávění dětská − autor zkoumá způsoby, jakými s vyprávěním zacházejí děti, a to jako adresáti i jako vypravěči příběhů. Trávníček popisuje tři různorodá, mentální zralostí podmíněná stadia přístupu k vyprávění – vyprávění jako účast, vyprávění jako uspokojování zvědavosti, vyprávění jako časový rámec. Studie se teoreticky opírá o poznatky z vývojové psychologie, navazuje na významná světová literárněteoretická pojednání a přináší řadu konkrétních příkladů dětských jazykových projevů, které často vycházejí z přímého autorova pozorování. Jazyk studie podporuje její interdisciplinární charakter, činí ji přístupnou širší odborné veřejnosti.

Studenti: odpovědné redaktorky Andrea Cesneková a Hana Kačerová, typografie Petr Bosák a Daniel Pošta

První vydání souboru korespondence významného představitele české dekadence adresované v letech 1903-1907 překladatelce Marii Kalašové, s kterou se pro její rozhled, nadání a citlivého ducha přátelilo mnoho uměleckých osobností domácí i evropské scény. Tématem dopisů jsou společné zájmy (procházky v okolí Prahy, reakce na podněty z oblasti umění i poměrů v umělecké komunitě) i reflexe osamělého života umělce.

Studenti: odpovědné redaktorky Adéla Gemrothová a Jitka Kostrounová, typografie Robert Jansa a Amar Mulabegovič

Kosmopolitní hrdina James Bond a kádrově dokonalý major Zeman – kultovní postavy hrdinů v boji se zlem, každá z jiného prostředí, s jinak fungujícím fikčním světem. Co je spojuje? Skupina mladých literárních badatelů FF UK nalézá odpovědi nejen na tuto otázku, zamýšlí se nad paralelou mytologického reka a komiksového hrdiny současnosti (Bond), nad konstruováním reality a reinterpretací historie pro ideologické potřeby (Zeman), nad poetikou prostoru a vyprávěcími strategiemi obou proslulých sérií filmů i textů. Jsou to studie svěžího esejistického stylu, podnětné a originální, kterým nechybí rozhled, hloubka ani humor, a přes svou odbornou způsobilost jsou otevřené i širšímu, neakademickému publiku.

Studenti: odpovědní redaktoři Anna Duchková, Olga Štichauerová a Rostislav Taud, typografie Adam Tureček

První úplné vydání korespondence Karoliny Světlé, kterou v létě roku 1862 vedla s mladší sestrou Sofií Podlipskou, přítelkyní Marií Němečkovou a Janem Nerudou, zachycuje příběh vztahu dvou mladých spisovatelů. Světlé bylo v době korespondence 32 let, Nerudovi 28. Nerudovy listy, plné hlubokého citu, se dochovaly jen v opisech, které Světlá ve svých dopisech posílala sestře. Sama sebe při tom postavila do role ženy, která je rozhodnutá „napravit“ vnitřně rozháraného mladého básníka, marnícího svůj talent. Aby mu pomohla z finanční tísně a ochránit ho tak před vězením pro dlužníky, zorganizovala utajenou akci, do níž zaangažovala rovněž přítelkyni Marii. Sbližování obou autorů je ale rázem přeťato právě Mariinou indiskrecí – vztah je vyzrazen, většina dopisů spálena. A Světlá dává svému manželovi slib, že s Nerudou již nikdy nepromluví a již mu nikdy nenapíše…

Studenti: odpovědné redaktorky Štěpánka Pašková, Lucie Válková a Jana Zdeňková, typografie Tereza Hejmová

Kniha obsahuje záznam z literárněvědného kolokvia konaného v září 2005 v Českých Budějovicích, kterého se zúčastnili přední čeští literární vědci a historici. V diskusi došlo ke konfrontaci názorů týkajících se jak základních metodologických otázek, tak definicí podstatných teoretických pojmů čí interpretací literárněvědných konceptů. Mottem knihy je citát z vystoupení Miroslava Červenky: „Přece si nemyslíte, že si představuju jednu linii vývoje verše nebo čehokoli jiného, že jde jedno po druhém a pořád dál – naopak v objevování rozrůzněnosti je právě ta zábava.“ Text je doplněn o slovníček pojmů vymezených během diskuse a zpracovaných Petrem A. Bílkem.

Ve knize jsou zastoupení tito autoři: Michal Bauer, Petr A. Bílek, Miroslav Červenka, Aleš Haman, Libuše Heczková, Iva Homolová, Jakub Martínek, Luboš Merhault, Jana Pácalová, Vladimír Papoušek, Dalibor Tureček, Zuzana Urválková, Daniel Vojtěch, Josef Vojvodík, Peter Zajac.

Studenti: odpovědní redaktoři Lucie Mladová, Pavel Polák a Klaudia Sauerová, typografie Jakub Korouš

Soubor pěti studií věnovaných Březinově dílu v kontextu české a světové literatury přelomu 19.a 20. století. Soubor obsahuje tři časopisecky vydané studie věnované Březinovu verši (1967), Březinově próze (1969) a vlivu Vrchlického překladů belgického básníka M. Maeterlincka na konstituci Březinova volného verše (1999) a dvě studie – interpretaci Březinova vlastního výkladu sbírky Svítání na západě a interpretaci Březinovy básně Modlitba za nepřátele –, které byly zařazeny do knižního výboru Červenkových studií Styl a význam (1991).

Studenti: odpovědní redaktoři Olga Fraitová, Jenka Nádvorníková, Jakub Říha, Štěpán Syrovátka, typografie Radomír Veselý

Staročeská skladba o životě svaté Alžběty Durynské pochází z konce 14. století. Je připisována Tomáši ze Štítného, jednomu z nejvýznamnějších představitelů staročeské vzdělanosti. Osud durynské princezny Alžběty, která žila v první třetině 13. století, autor vylíčil poutavě, s hlubokým zápalem středověkého vychovatele. Jako celek vychází Život svaté Alžběty vůbec poprvé. Doprovází jej slovníček vybraných staročeských pojmů.

Studenti: odpovědní redaktoři Eliška Bednaříková, Jan Hron, Anežka Kuzmičová a Dominika Pospíšilová, typografie Radomír Veselý

Soubor pěti esejů z druhé poloviny 60. let se zaměřuje především na problematiku osamělosti člověka v odcizeném světě, postavení a odpovědnosti jednotlivce v čase, vztahu k trvalým hodnotám a tradici. První esej Ornament, který dává název celé knize, pojednává o odcizení člověka následkem snížení dorozumění. Ornament bere Jedlička jako negativní hodnotu. Je pouhou ozdobou bez vnitřního významu. Následující esej Tradice hledá pozitivní východisko, jakousi střední cestu přístupu k minulosti. Pokud je lpění na tradici příliš důkladné, překáží samostatnému a jedinečnému tvořivému činu. Naopak odpor k tradici je v krajní podobě odmítnutím vzpomínky. Třetí esej Odvaha dává důraz na potřebu subjektivního, místy až absurdního činu jednotlivce, který je podmínkou lidské existence. Právě takovým jedincem je pro Jedličku Ivan Diviš, jemuž věnuje esej Riziko spolehlivosti. Soustředí se zde na jeho vzpomínkové dílo Teorie spolehlivosti, které je jakýmsi precedentním systémem hodnot platným pro život. Poslední esej Domov vyvzdorovaný pojednává o osobnosti českého krajináře Bohdana Kopeckého jako jednoho z umělců, kteří utvářejí představu domova.

Studenti: odpovědné redaktorky Anna Dusíková, Dana Hamerlová a Markéta Holanová, typografie Martina Nováková

Druhé vydání souboru statí zabývajících se problematikou přípravy kritických edic nové české literatury a teoretickými i praktickými otázkami, které doprovázejí vydávaný text od počáteční fáze rukopisu až k jeho definitivní tištěné podobě. Autoři publikace – kolektiv vědeckých pracovníků Ústavu pro českou literaturu – zasazují problematiku ediční praxe do širšího rámce textologického. Publikace je důležitou příručkou pro každého, kdo se rozhodne vydávat literární text.

Studenti: odpovědné redaktorky Anna Holmanová, Barbora Přerostová, Alena Vobecká a Pavlína Zápotocká, typografie Karolina Kmochová

Ve čtyřech studiích předkládají autoři čtenářům výsledek svého tázání po možnostech a limitech psaní literární historie. Každý autor vychází z jiného materiálu a opírá se o odlišné zkušenosti s literární vědou v zahraničí. Oběma autorům je společné přesvědčení, že by se nemělo o dějinách národní literatury uvažovat pouze v kontextu české kultury, protože ta se neustále konfrontuje s cizojazyčnými podněty a pod vlivem těchto konfrontací se zákonitě proměňuje. Tímto pohledem vnášejí oba autoři do českého přemýšlení o literárních dějinách zcela nové impulsy.

Studenti: odpovědní redaktoři Joana Derdowská, Josef Šlerka a Veronika Tupá, typografie Jakub Korouš

Kniha přináší nikdy nezveřejněný soubor dopisů, které psal Bohuslav Reynek v letech 1951–1970 Tereze Sumové, vnučce Leona Bloye a pozdější ženě Antonína Suma, tajemníka Jana Masaryka. Korespondence dává nahlédnout nejen do vřelého přátelského vztahu stárnoucího grafika a básníka k mladé, životem těžce zkoušené dívce, ale především nabízí čtenáři vhled do zvláštního a jedinečného milieu Reynkova petrkovského sídla, v němž se katolický básník snažil i ve ztížených podmínkách reálného socialismu pěstovat v šedivém běhu všedních dnů svébytné umění vyrůstající z lásky k člověku a pokory před Bohem. Doslov Aleš Palán.

Studenti: odpovědní redaktoři Jan Hušek, Hana Lundiaková a Petr Sýkora. typografie Kristina Ambrozová

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956 Josefem Hiršalem a Jiřím Kolářem, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu. V tomto sborníku, který je v podstatě dosud neznámným literárním dokumentem prvořadého významu, jsou zastoupeni Jiří Kolář, Josef Hiršal, Jan Zábrana, Emil Juliš, Josef Škvorecký, Bohumil Hrabal, Václav Havel, Milan Hendrych a Jiří Kuběna. K vydání připravili Kateřina Ondřejová a Stanislav Wimmer, doslov Michael Špirit.

Studenti: odpovědní redaktoři Hana Janišová, Jan Křivan, Barbora Přerostová, typografie Jan Kloss

Kniha se zabývá myšlenkovým systémem velikého českého literárního vědce Jana Mukařovského v kontextu současného kritického myšlení. Autor se zabývá dějinami a perspektivami strukturalismu a uvažuje o jednotlivých dílech Mukařovského a vybraných teoretických otázkách – estetická funkce, filozofie umění, hodnota. Kniha je cennou pomůckou pro všechny zájemce o sémiotiku, soudobou literární teorii a metodologii literární vědy a tvorbu Mukařovského.

Studenti: odpovědné redaktorky Jekaterina Bobrakovová-Timoškinová, Hana Musilová a Kateřina Ondřejová, typografie Boris Meluš

Korespondence Josefa Váchala grafiku Ctiboru Šťastnému. Torzo korespondence z let 1949–58. Třicet jeden dopis vytváří svébytné umělecké dílo originálního českého malíře, grafika, sazeče a spisovatele, v němž pětašedesátiletý Váchal líčí mimo jiné situaci v poúnorovém Československu a svůj vztah k totalitní moci. Edičně zpracovali Martin Brát a Adam Gebert.

Studenti: odpovědní redaktoři Petr Janák a Karolína Voňková, typografie Ondřej Zámiš

Kniha Fikční světy lyriky je věnována tématu z oboru teorie umělecké fikce, přinášející v současnosti nové zásadní poznatky pro zkoumání literární teorie. M. Červenka tentokrát svůj zájem o význam a jeho výstavbu v literárním textu zaměřil na konstrukt fikčního světa, jemuž je v současné době ve světě věnována velká pozornost. Většina takto zaměřených teorií se ovšem věnuje především epice a románu. Autor se proto orientoval na konfrontaci těchto pohledů s vlastním zkoumáním oblasti lyriky, především z hlediska fikčních subjektů, jejich světů a komunikace. Výsledkem takových úvah je závěr, že teorie fikčních světů je pro lyriku stejně nosným východiskem jako pro epiku. Studie je cenná nejen představením autorových úvah, ale i širokým kontextem, daným citacemi ze současné, u nás nepříliš přístupné literatury, jejíž autoři mají přitom zásadní vliv na vývoj literární teorie.

Studenti: odpovědné redaktorky Pavla Maxová, Vendula Nováková, Radka Štechová, typografie Olga Benešová, Kristina Fišerová

Korespondence dvou velkých českých básníků F. Halase a J. Zahradníčka nám dává nahlédnout do dobové atmosféry let 1930–1949. Jan Zahradníček je pokládán za nejvýznamnějšího básníka české katolicky orientované poezie 20. století. František Halas patří mezi nejvýraznější a nejčtenější tvůrce 30. a 40. let a spoluvytvářel podobu a vývoj české lyriky i moderního českého básnictví.Vychází poprvé. Edičně připravili Jan Wiendl a Jan Komárek.

Studenti: odpovědní redaktoři Petr Janák, Marie Kantůrková a Hana Musilová, typografie Olga Benešová a Kristina Fišerová