Počátky srovnávacích literárních studií v širším pojetí spadají v našem prostoru k počátku 19. století zejména ve spojitosti s rozvíjející se slavistickou filologií a postavou Josefa Dobrovského, na nějž navazovala řada jeho žáků a pokračovatelů, utvářející slavistickou linii české komparatistiky. V roce 1893 se stal prvním profesorem srovnávacích literatur západoevropských již na české Karlo-Ferdinandově univerzitě Jaroslav Vrchlický (vl. jm. Emil Frida), obor úzce spolupracoval s romanistikou. V oboru srovnávacích dějin literatury se zde v roce 1903 habilitoval Václav Tille. Vrchlického později vystřídal F. X. Šalda, který se habilitoval v roce 1916 a působil na univerzitě až do své smrti v roce 1937. Srovnávací studia slovanských literatur se rozvíjela zejména po roce 1918 v rámci slovanské filologie, kde působili Jiří Polívka, Jan Máchal, Matyáš Murko, Jiří Horák, Frank Wollman.
Od října 1945 působil na Filozofické fakultě Václav Černý, který vedl seminář srovnávacích dějin literatury. Svým pojetím se se hlásil k francouzské škole komparatistiky, do níž vnášel nové podněty. Z fakulty byl donucen odejít v únoru 1950. Na fakultu se krátce vrátil od prosince 1968, kdy se stal vedoucím nově zřízené katedry světových literatur a srovnávací literární vědy. Na začátku období normalizace byla katedra uprostřed semestru v dubnu 1970 zrušena a Václav Černý odešel z fakulty.
Obnovenou komparatistiku na Filozofické fakultě UK založil v roce 1993 Oldřich Král jako Centrum komparatistiky, na jehož činnosti se od začátku podíleli Vladimír Svatoň, Anna Housková, Miroslav Petříček, Zdeněk Hrbata, Martin Procházka, Jiří Pechar, Jiří Stromšík a Jiří Pelán. Od roku 2005 byla komparatistika připojena k tehdejšímu Ústavu české literatury a literární vědy, dnes Ústavu české literatury a komparatistiky.
Literatura: