prof. PhDr. Petr A. Bílek, CSc., vyučuje předměty z oblastí teorie a dějin moderní české literatury na Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK a předměty z oblastí teorii a dějin populární kultury na Ústavu věd o umění a kultuře Jihočeské univerzity. Vydal odborné knihy Hledání jazyka interpretace (k modernímu prozaickému textu) (2003), Models of Representations in Czech Literary History (2010; s Vl. Papouškem), Cosmogonia: Alegorické reprezentace „všeho“ (2012; s Vl. Papouškem), Naratologie: Strukturální analýza vyprávění (2013; s T. Kubíčkem a J. Hrabalem), Literary Universe in Three Parts: Language – Fiction – Experience (2018; s Vl. Papouškem a D. Skalickým), Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře (2018; s M. Kaplickým, Vl. Papouškem a D. Skalickým) a Pohyb řeči a nespojitosti místa: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě (2021; s M. Kaplickým, Vl. Papouškem a D. Skalickým). Je spoluautorem knižní série dějin moderní české literatury Dějiny nové moderny: Česká literatura v letech 1905–1923 (2010;) Dějiny nové moderny 2: Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014); Dějiny nové moderny 3: Věk horizontál. Česká literatura v letech 1935–1947 (2017) a Chór a disonance: Česká literatura 1947–1963 (2022); dva svazky z této řady byly oceněny cenou Magnesia litera za odbornou publikaci. Kromě jiného byl editorem knih James Bond a major Zeman: Ideologizující vzorce vyprávění (2007), Tesilová kavalérie: Popkulturní obrazy normalizace (2010; s B. Činátlovou) a Česká populární kultura: Transfery, transponování a další tranzitní procesy (2017). Je autorem i knih popularizačních a více než padesáti studií, věnovaných literatuře, populární kultuře a sémantice médií.
Mgr. et Mgr. Blanka Činátlová, Ph.D., vystudovala teorii kultury a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde také absolvovala doktorské studium. Její disertační práce se věnovala tělu a tělesnosti v literatuře a přepracovaná vyšla pod názvem Příběh těla (Pistorius & Olšanská, 2009). Dále vydala soubor studií Odradky. Věc a věcnost v literatuře (Pistorius & Olšanská, 2015). Spolu s Petrem A. Bílkem editovala soubor esejů o normalizační popkultuře Tesilová kavalérie: Popkulturní obrazy normalizace (2010). Dlouhodobě se věnuje středoevropské literatuře a hledá průsečíky komparatistiky a kulturněantropologické perspektivy (např. transformace mýtů a mytologií v moderní literatuře a popkultuře, v poslední době především oblast vizuální antropologie). Zabývá se rovněž didaktikou literatury a vede semináře zaměřené na kritické psaní. Od roku 2010 působí jako literární redaktorka časopisu A2, do jehož autorského okruhu se snaží uvádět i studentky a studentky komparatistiky.
doc. Mgr. Josef Hrdlička, Ph.D., vystudoval český jazyk a literaturu a filosofii na FF UK, kde pokračoval v doktorském studiu. Přepracovanou disertaci vydal po názvem Obrazy světa v české literatuře. Studie o způsobech celku: Komenský, Mácha, Šlejhar, Weiner (Malvern, 2008). Živil se jako překladatel, pracoval v Národní knihovně ČR a od roku 2010 vyučuje komparatistiku na FF UK. Odborně se zabývá mimo jiné teorií poezie, komparatistikou a ekokritikou. V roce 2017 vydal soubor studií o poezii a poetice Poezie a kosmos (Malvern) a v roce 2020 monografii Poezie v exilu. Čeští básníci za studené války a západní básnická tradice (Karolinum, česká a anglická verze). Dlouhodobě spolupracuje se studenty a doktorandy Ústavu české literatury a komparatistiky na rozhlasových pořadech a kolektivních publikacích převážně věnovaných poezii (Básně a místa, 2015, spolueditor s Klárou Soukupovou a Michalem Špínou; Hrdinové v básních, 2017, spolued. s Matoušem Jaluškou; Věci v básních, 2020, spolued. s Martinem Pšeničkou, anglická verze 2022 a Marianou Machovou; Na hranicích podobnosti: česká poezie po roce 1945 v komparativní perspektivě, 2002, spolued. s Eliškou Härtelovou). Je redaktorem časopisu Svět literatury a spolueditorem edice Studia poetica věnované teoretickým textům o poezii. Spolu se Sylvou Fischerovou pořádá každoroční čtení básníků na FF UK. Vydal tři básnické sbírky a jeden soubor esejů spojených s básněmi, příležitostně vede semináře zaměřené na tvůrčí psaní.
Mgr. Matouš Jaluška, Ph.D., studoval historii, komparatistiku a protestantskou teologii. Jeho disertační práce obhájená na Ústavu české literatury a komparatistiky UK vyšla knižně pod názvem Dvorná hra a vysoká láska. Uvedení k trubadúrskému zpěvníku R (Praha: FFUK, 2018). Na ÚČLK vyučuje s přestávkami od roku 2011, zprvu jako doktorand, od roku 2018 jako vědecký pracovník. Od roku 2014 působí v oddělení starší literatury na Ústavu pro českou literaturu AV ČR, které od roku 2023 vede. Od roku 2022 pečuje ve funkci výpomocného kazatele o sbor Českobratrské církve evangelické v Rovensku pod Troskami. Dlouhodobě spolupracuje s kulturním čtrnáctideníkem A2 a s měsíčníkem pro světovou literaturu PLAV. Badatelsky se zabývá středověkými literaturami západní a střední Evropy (zejména různými variantami vztahu „posvátného“ a „světského“ v nich), pokusy o využití „středověkých“ konceptů při současných diskusích a „kulturních válkách“ a praktickými i teoretickými otázkami spojenými s exegezí kanonických textů.
Mgr. Eva Krásová, Ph.D., vystudovala filosofii a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, kde také absolvovala doktorské studium. Její disertační práce se věnovala myšlení Émila Benvenista a jeho roli ve zrodu francouzského o českého strukturalismu (Émile Benveniste a úloha smyslu, FF UK, 2015). Spolu sTomášem Koblížkem také vydala výbor ze studií Émila Benvenista (Studie z obecné lingvistiky). Dlouhodobě se věnuje dějinám myšlení o literatuře 20. století s důrazem na francouzskou teorii a revizi jejích zdrojů. Její metodologický přístup lze charakterizovat jako moderní pojetí intellectual history s důrazem na využití archivních dokumentů a rukopisných zdrojů, stejně jako digitální analýzy diskurzu. Dlouhodobě také pedagogicky působí v oblasti výuky kreativních literárních oborů, nejdříve na Literární akademii Josefa Škvoreckého, od roku 2015 dodnes pak na oboru Text a scénář na VOŠ Jaroslava Ježka, kde má příležitost se setkávat s mladými básníky ve stádiu zrodu. Jejím nejnovějším odborným zájmem je analýza populární kultury pomocí nástrojů klasické naratologie a tropologie a z toho plynoucí úvahy o místě literatury a jích syžetů v současné mediální situaci.
Mgr. Josef Šebek, Ph.D., vystudoval český jazyk a literaturu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce obhájená tamtéž vyšla v přepracované podobě pod názvem Literatura a sociálno. Bourdieu, Williams a jejich pokračovatelé (FF UK, 2019). Při studiu působil jako redaktor a překladatel odborné literatury, v letech 2016–2018 byl pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR a od roku 2017 vyučuje na Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK (od roku 2019 odborný asistent). Od roku 2022 je přidruženým výzkumným pracovníkem CEFRESu. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na sociálněkritické přístupy k literatuře, zejména na kulturní materialismus, na sociologii Pierra Bourdieua a na současnou frankofonnní sociologii literatury. Společně s Richardem Müllerem připravil publikaci Texty v oběhu. Antologie z kulturně materialistického myšlení o literatuře (Academia, 2014). V návaznosti na zmíněné přístupy se začal zabývat rovněž teorií diskurzu a současnou rétorikou. Věnuje se též mediálnímu myšlení o literatuře, mj. je spoluautorem knihy Za obrysy média. Literatura a medialita (Richard Müller, Tomáš Chudý a kol., Karolinum 2020; angl. vyjde v Bloomsbury 2024). K jeho dalším odborným zájmům patří žánry psaní o sobě a queer studia. Uvedené přístupy k literatuře se snaží navzájem propojovat a využívá je při psaní o české, francouzské a dalších literaturách. Přispěl do oborových příruček a kompendií, například Za (de)konstruktivismem (Jan Matonoha a kol., Academia 2017) nebo Slovník literárněvědného strukturalismu (Ondřej Sládek a kol., Host 2018). Věnuje se rovněž překladatelské, redakční a editorské činnosti, je mj. výkonným redaktorem časopisu Slovo a smysl / Word & Sense a členem redakce časopisu Estetika: The European Journal of Aesthetics.
prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A., je český teoretik a historik umění, editor a překladatel. Zabývá se českou a světovou literaturou zejména 20. století, uměním baroka i vztahem mezi literaturou, výtvarným uměním a filozofií. Ve svých textech kombinuje znalosti z oblasti teorie a dějin umění, filozofie, mytologie, psychologie i klinické psychiatrie. Po emigraci v roce 1984 absolvoval Josef Vojvodík Studienkolleg při Johannes Gutenberg Universität v Mohuči (1985–1986) a poté v letech 1987–1989 studoval v Saarbrückenu a v Mnichově. Doktorát získal na Filozofické fakultě Ludwig-Maximilian Universität (1997) a do roku 2001 tam působil na Institutu slavistiky. Od roku 2002 je spojen především s Ústavem české literatury a komparatistiky FF UK v Praze, kde se roku 2005 habilitoval a v roce 2009 zde byl jmenován profesorem. Během pobytu v Německu spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa (1988–1993) a s kulturní redakcí Deutschlandfunk/Deutsche Welle (1990–1999). Svou první českou monografii věnoval postavě básníka Otokara Březiny (Od estetismu k eschatonu, 2004). V textu Imagines corporis (2006) studoval zobrazování těla v české moderně a avantgardě. Za knihu Povrch, skrytost, ambivalence (2008) o manýrismu, baroku a avantgardě obdržel cenu Magnesia Litera. Časopis A2 zařadil tuto knihu v roce 2020 do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce. Jako editor se podílel na vydání Hesláře české avantgardy (2011) nebo sborníku Osoba a existence (2009). Zabývá se českým surrealismem, zejména dílem Toyen a Jindřicha Štyrského a uměním z přelomu 19. a 20. století.