U příležitosti výstavy Praha byla krásnější než Řím, věnované dílu italského bohemisty a rusisty Angela M. Ripellina (1923–1978), kterou koncipovala bohemistka, profesorka římské university La Sapienza Annalisa Cosentino a realizovalo ji Museum Kampa, byly vydány tři publikace, na nichž se přímo podílel Ústav české literatury a komparatistiky. Klíčem k výstavě a celému projektu se stala kniha Dějiny současné české poezie (Storia della poesia ceca contemporanea), první Ripellinova kniha, která vyšla v čtyřech stech číslovaných exemplářích v Římě v roce 1950. Důvod, proč je tato sedmdesát let stará studie stále zajímavá a proč jsme se ji rozhodli v edici vydavatelství FF UK Mnemosyne (řídí Jan Wiendl) v překladu udinské bohemistky Jany Sovové vydat, nespočívá dnes už ovšem v jejím obsahu, nýbrž v její kompozici a způsobu psaní. Jde o provázanost literatury a výtvarného umění, která určuje ráz Ripellinova chápání a výkladu české kultury. Právě zde začal mladý vědec uplatňovat kritickou metodu, která mu zůstala nadále vlastní a vynikla zvláště v celosvětově známém „eseji-románu“ Magická Praha.
Stejnojmenný katalog výstavy (Praha byla krásnější než Řím), který Museum Kampa u příležitosti výstavy vydalo a uspořádala jej kurátorka Martina Vítková, je založen právě na tomto principu průniku výtvarné a slovesné umělecké perspektivy, opřené o široké dobové společenské souvislosti. Jeho vydání ústav podpořil jednak zajištěním odborných překladů textů, jednak článkem Libuše Heczkové – spoluorganizátorky výstavy, který spolu s příspěvky Annalisy Cosentino, Martiny Vítkové, Evy Krátké, Susanny Z. Wagner Horvatovičové a Marie Klimešové přibližuje dobu Ripellinova pobytu v Praze na přelomu 40. a 50. let, kdy sbíral materiály pro svoji knihu a seznamoval se s řadou klíčových, mnohdy komunistickým režimem již tvrdě pronásledovaných umělců.
Tyto osobní i profesní vazby jedinečně dokumentuje třetí kniha, která v souvislosti s projektem vznikla – komentovaná edice Annalisy Cosentino „Do vlasti české“: Z korespondence Angela M. Ripellina (vydal Institut pro studium literatury, Praha). Na odborné a redakční přípravě textu se podíleli kolegové Luboš Merhaut a Michael Špirit. Dopisy, které Angelo Maria Ripellino posílal „do vlasti české“, a listy, které sám dostával od českých intelektuálů, básníků a výtvarníků, jsou nejen vzácným dokladem zájmu a znalostí, kterým se těšila česká kultura v Itálii. Korespondence je také důležitým svědectvím o situaci, v níž se česká kultura ocitla po druhé světové válce, o přátelstvích, radostech a svízelích celé řady méně i více známých osobností české literární a umělecké scény různorodého zaměření, jako byli Karel Teige, Jindřich Chalupecký, Vladimír Holan, Jiří Kolář a mnoho dalších. O bohaté síti Ripellinových vztahů a spolupracích svědčí nejenom listy z Čech, ale také z USA, kam se z Evropy zachvácené fašismem a komunismem uchýlila část intelektuálů a akademické obce.
Jan Wiendl
